Bílé ptáče

Další z knih, kterou mi doporučil vnuk. Přestože je určena hlavně dospívajícím dětem, četla jsem ji jedním dechem. Babička Sára vypráví svému vnukovi, vyloučenému ze školy za šikanu, co prožívala jako dítě za 2. světové války během holocaustu. Kromě napětí, zda se Sáře podaří skrývat před nacisty i jejich přisluhovači, není jasné, zda se ještě někdy setká se svými židovskými rodiči. Svým vyprávěním babička změní vnukův náhled na svět. A hlavní poselství knihy je v tom, že proti zlu máme bojovat. Ne doufat, že se samo změní nebo vymizí. A to ať už jde o jakékoliv zlo. V případě této knihy jde o pohrdání lidmi s jinou vírou nebo handicapem. Jediné, co mi v knize trošku vadilo, je zapojení bílého ptáčete do příběhu. To byl pro mne nadpřirozený, rušivý moment v jinak realisticky popsaném příběhu. Naštěstí to nebylo často.

"... Všichni si to musíme pamatovat, učit se o tom a truchlit nad tou obrovskou ztrátou. Miliony nevinných lidí, které zahynuly, byly konečnými oběťmi, napadena ale byla lidskost jako taková - samotná podstata toho, kdo a čím jsme jako lidské bytosti. Není přece na Židech, aby zastavili antisemitismus, je to na lidech, kteří nejsou Židé, ti ho musí zastavit, kdykoliv na něj narazí. A to se týká jakékoliv jiné skupiny lidí, která je diskriminována: uchování toho, co je v naší společnosti dobré a slušné, je na nás VŠECH..." Knihy s tématikou druhé světové války běžně nečtu. Když jsem však zaznamenala, že autorce mé oblíbené knihy (Ne)obyčejný kluk u nás vyšla další kniha, neváhala jsem. Bílé ptáče, jak jsem následně zjistila, je lehounkým pokračováním (Ne)obyčejného kluka. Tentokrát se autorčina pozornost přesunula na Juliana (agresora, který Auggieho šikanoval) a jeho babičku Saru Blumovou. Ač je pro Saru vzpomínání velice těžké a bolestivé, po Julianově vyloučení ze školy za šikanu spolužáka, se rozhodne prolomit mlčení a seznámí ho se svou nelehkou minulostí. Především s dětstvím a dospíváním, které prožila v nacisty okupované Francii. Její vyprávění je mírné a laskavé. S láskou a vděčností vzpomíná na všechny, kteří jí - jakožto dívce s židovskými kořeny - pomohli se skrýt, starali se o ni a uchránili ji tak od deportace. Zvláště vzpomíná na jednoho chlapce, který ovlivnil její život ze všech nejvíc... Na své minulosti Julianovi ukazuje, jakou sílu mají "běžné" projevy laskavosti. Jak důležité je si v sobě uchovat lidskost - zvláště v těžkých časech, jak neváhat s pomocí druhým a vždy stát na straně dobra, i když to vůbec není jednoduché a vyžaduje to pořádnou dávku odvahy. Příběhů z druhé světové války - ať už smyšlených či podle skutečných událostí - lze na trhu najít celou řadu. Tento je trochu neobvyklý v tom, že je pro čtenáře už od 10 let. Některé pasáže by si sice zasloužily jít víc do hloubky, ale vzhledem k tomu, že se jedná o knihu pro mládež, je naprosto pochopitelné, proč se autorka rozhodla to neudělat. Za sebe tedy vřele doporučuji jako ideální čtivo pro školáky, kteří se s oním těžkým obdobím historie začínají seznamovat. Na konci knihy je i slovníček pojmů, což je velkým plusem. A jen tak mimochodem - velice zdařilé je i filmové stejnojmenné zpracování tohoto díla, které se natáčelo u nás a objevují se tam i naši herci. "... Máte dvě uši, ale jen jedna ústa, má to svůj důvod. Snažte se víc poslouchat a méně mluvit..."