Pro skalní, "doporučuji". Už to slovo mi zní vojensky, málo naplat, byly časy byly, přežití bez ztráty sebeúcty je odměnou. Jedinečnost v tomto případě je "delikátní komično v zeleném Infernu, za běhu košatosti života při útoku na inteligenci". Už historie, ale jedinečně ztvárněná, čtivá životní absurdita - komická krutost Citace :"Nudil jsem se při inventuře skladu zdravotnického materiálu. Podporučík V.. zodpovědně a iniciativně počítal obvazy, špachtle a bedny s nedotknutelnými zásobami, jež upotřebíme, až budeme zavlečeni do války, kterou Varšavská smlouva rozpoutá při obraně míru." Nemá to chybu, i to některé přehršle tam sedne jako jeden citát z mnoha : "Měli bychom ho vzbudit, aby nezaspal odchod z práce." Možná pohled autora na dnešní dobu by stál za to, není radno talent uspávat.

Vychutnal som si rovnako ako prvu knihu. Akurat ze tentoraz na mna dost silne posobil okrem humoru a srandy, okrem uzivania si dobre napisanej ctivej knihy aj ...ako to nazvat? Smutny zapas proti veternym mlynom za vnutornu a profesnu integritu. Neviem to opisat presnejsie ako takto blbo. Temno pod vrstvami humoru. Vecna dilema medzi blbym rozhodnutim a este horsim. Pricom jedno vam znici karieru a moze vas doviest az do vezenia, a druhe vam zvacsa ruinuje manzelstvo, rodinny zivot, pecen... Inak, uz davno som si vsimol, kolko prirodzenych dobrych spisovatelov sa nachadza medzi lekarmi. (No, a to iste plati o lesnikoch, ktorych pracovisko je take inspirativne.) Odpustim si retro spomienky, kedy nam vojenske zlozky adorovali ako hrdinov nasich cias, spolu s banikmi a polnohospodarmi. Som rocnik `74, takze tato pokrutena doba sa do mna dostala tak hladko, ze som ani len netusil!!! Mna napriklad zaliala hroza az vtedy, ked som sa dozvedel co v skutocnosti bol rok 1968. My uz sme vyrastali v absolutne skreslenej realite a slovo okupacia, obete, napadnutie, som v zivote prvy raz pocul po novembri. Chapem rodicov ze tuto temu detom nepodavali pre nase vlastne dobro. Ono to totiz fakt vyzeralo "Na vecne casy a nikdy inak". Stara mama mi vystrihovala obrazky Lenina a pomnikov v Moskve aby som mal na prvouku. Ako prvacik druhacik na zakladke. Ked zomrela, nasiel som v jej kniznici schovane Pismo svate. Preto si taketo knihy v skutocnosti az vazim. Hoci je tam humor, co je prirodzene, lebo inak sa to niekedy lahsie zilo, a clovek je aj tak tvor pozitivny, casom vytesni zle spomienky a vyplava vsetko o cosi jasnejsimi farbami zmalovane.