Obě nemoci přišly z Číny a obě zabíjely hlavně staré a nemocné. V Bílé nemoci autor vytvořil nadčasové drama, které je aktuální v dnešní době stejně jako v jeho. Maršál a Doktor jsou postavy charakterní a silné, jejich dialog a konflikt, který Maršál přiživuje silou násilí a Doktor silou nenásilí, vede k tragickému nevratnému konci! Z Covidu by nic nevykřesal ani Karel Čapek. Postavy Předseda vlády-zachránce tisíce mrtvých, Epidemiolog-génius průměrnosti, a Ministr Zpěvák-podržtaška jsou charaktery plytké, sice komediální, ale jejich humor je k pláči. Místo ušlechtilých cílů předražené nákupy, a dialogy jsou blafáním o ničem. Premiéra se po zásluze stala zároveň derniérou!

Ze začátku to máš jen na kůži, ale pak tě to začne žrát uvnitř, ... musí to být trest, ... musí to mít nějakou příčinu. Lidí je na světě moc, a tak si příroda našla řešení, - bílá nemoc - zní z úst nejpovolanějších, obraťte se s důvěrou na svého lékaře! "Já mohu lidi léčit, jen já!", volá doktor Galén. Jenže, proč? Aby se pak mohli zabíjet? "Člověče, kdyby se dalo na špitály tolik, jako na válečné lodi _" Myslím, že ani není potřeba komentáře, nad aktuálností Čapkových varování stále žasnu a taky mě z nich dost mrazí ...