Bílá nemoc

Audiokniha: dramatizace z r. 1982, pamětnické, nadčasově geniální, děsivě pravdivé ,,Koukejte se, je to… těžká choroba, a šíří se jako lavina – Pravda, pracuje se na ní horečně na všech klinikách světa, ale... Zatím je naše věda bezmocná. Napište lidem, aby se při prvních příznacích obrátili s důvěrou k svému lékaři, a je to." Pane Čapku, historie prověřuje stále vaši genialitu. Má hluboká poklona. Přestože je konec Bílé nemoci všeobecně známý, vždy mě tak trochu paralyzuje. P.S.: Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama a později jako komedie... Karel Marx... Pravda nebo lež?

"Ono u čtení Bílé nemoci je nejsmutnější to, v co Karel Čapek doufal a jak to doopravdy dopadlo." Já bych si asi nemyslel, že v to Čapek doufal, na to byl příliš prozíravý a inteligentní (stačí se mrknout na bezvýchodnou Válku s mloky...). Řekl bych, že utopie pro něj nebyla únikem, ale zbraní, kterou používal v boji proti zlu, demagogii apod. Vždyť přeci jádrem Bílé nemoci a dalších Čapkových dramat není ani ten sentiment, ani ten patos (obojí jsou jen pomocné síly), ale ta pronikavá a unikátně bystrá kritika, ke které vše směřuje. Snaha demaskovat vše pokřivené je zde čitelná na každé stránce: Čapek se naváží do natvrdlosti vědecké mašinérie (viz Galénovi kolegové), do průhledné iracionality autoritářských vojáckých vůdců, i do nebezpečí, které v sobě nese zaslepený dav, ze kterého pointa Bílé nemoci dělá zlo ze všech nejhorší. Čapek byl mimochodem hodně inspirovaný Ortegovou Vzpourou davů. Vše navíc prostupuje celá plejáda mistrovsky trefných karikatur různých lidských typů a vlastností. Myslet si o Čapkovi, že je naivní, je dost naivní (Weile, no tak!). Myslím, že málokomu to pálilo a i dnes pálí tak precizně a s takovou prozíravostí jako jemu.

Udivuje mě nadčasovost a aktuálnost tohoto díla. Rok 1937 a rok 2017! Kolik paralel s tímto dílem nacházím v dnešním světě! Jak se společnost chová k člověku, který něco umí a něco dokázal a zpoza rohu zatím tahají za nitky osudu ti, kteří mají v rukou moc! Jak člověk lehce změní svůj názor, když se to začně dotýkat právě jeho samotného!.Jak je svět nemilosrdně rozdělen na bohaté a chudé, na ty, co mají moc a na ty, kteří ji nemají! A jak osud někdy zasáhne a rozhodne bez ohledu a vlivu kohokoliv! Tento odkaz tu zůstává i pro další generace. V tom byl Karel Čapek opravdu geniální.

Audiokniha: dramatizace z r. 1982, pamětnické, nadčasově geniální, děsivě pravdivé ,,Koukejte se, je to… těžká choroba, a šíří se jako lavina – Pravda, pracuje se na ní horečně na všech klinikách světa, ale... Zatím je naše věda bezmocná. Napište lidem, aby se při prvních příznacích obrátili s důvěrou k svému lékaři, a je to." Pane Čapku, historie prověřuje stále vaši genialitu. Má hluboká poklona. Přestože je konec Bílé nemoci všeobecně známý, vždy mě tak trochu paralyzuje. P.S.: Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama a později jako komedie... Karel Marx... Pravda nebo lež?

"Ono u čtení Bílé nemoci je nejsmutnější to, v co Karel Čapek doufal a jak to doopravdy dopadlo." Já bych si asi nemyslel, že v to Čapek doufal, na to byl příliš prozíravý a inteligentní (stačí se mrknout na bezvýchodnou Válku s mloky...). Řekl bych, že utopie pro něj nebyla únikem, ale zbraní, kterou používal v boji proti zlu, demagogii apod. Vždyť přeci jádrem Bílé nemoci a dalších Čapkových dramat není ani ten sentiment, ani ten patos (obojí jsou jen pomocné síly), ale ta pronikavá a unikátně bystrá kritika, ke které vše směřuje. Snaha demaskovat vše pokřivené je zde čitelná na každé stránce: Čapek se naváží do natvrdlosti vědecké mašinérie (viz Galénovi kolegové), do průhledné iracionality autoritářských vojáckých vůdců, i do nebezpečí, které v sobě nese zaslepený dav, ze kterého pointa Bílé nemoci dělá zlo ze všech nejhorší. Čapek byl mimochodem hodně inspirovaný Ortegovou Vzpourou davů. Vše navíc prostupuje celá plejáda mistrovsky trefných karikatur různých lidských typů a vlastností. Myslet si o Čapkovi, že je naivní, je dost naivní (Weile, no tak!). Myslím, že málokomu to pálilo a i dnes pálí tak precizně a s takovou prozíravostí jako jemu.

Drama na jeden večer. Svižně psané, chytlavé a plné úvah k zamyšlení nad tím, co je pro lidstvo tím správným/přínosným - zda mír, nebo válka. Dají se pochopit oba pohledy na věc - jak pohled Dr. Galéna, tak i pohled Maršála nebo barona Krügera. Člověk může být zapálen pro věc a odhodlaný zrealizovat svou vizi do puntíku, nicméně ve chvíli, kdy mu jde o holý život, je ochoten pro svou záchranu udělat cokoliv, dokonce i slíbit to, co byl ještě před pár hodinami rozhodnutý potírat. Drama je krásnou ukázkou toho, jak funguje průmysl války, když to tak nazvu a zároveň toho, jak jednoduché je manipulovat lidmi, ať už na základě médií nebo veřejných vystoupení státníků nebo jiných, velmi dobrých řečníků (takových známé z nedávné historie opravdu mnoho).