Nevím, jestli mám jásat či plakat nad tím, jak jsem se v některých stripech viděla a doslova se s tím ztotožňovala. :-D Ale nevadí, tuto knihu jsem si užila a pobavila jsem se u toho. Zároveň mi přijde fascinující, že se autorce podařilo tak trefně vystihnout, jak se cítí spousta lidí dnešní generace mladých, a přitom při své tvorbě použila zcela jednoduché černobílé kresby.

I když ne tak povedený jako první díl, je i Ubulená hromádka štěstí skvělý komiks. Líbilo se mi, že kromě jednostránkových scének, zařadila S. Andersen také několik delších příběhů, v nichž kombinuje komiks s klasickým psaným textem. Nej pro mne byl ten o Sadie. Musela jsem si dohledat, co je to "mileniál". A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem to i já?!:-) Postřehy k focení selfíček (s. 31) jsem hned odzkoušela a je to tak. Příště si dám pozor, z jaké úrovně se fotím:-) "Snažím se zapamatovat si, že účelem setkávání s kamarády je užívat si jejich společnost, ne se stresovat tím, co si o mně myslí nebo že se mi něco nepovede." (s. 91) Při čtení jsem spořádala pytlík brambůrků. Na vině obrázek na s. 5:-)