Bezimena

Uznávám, měla jsem asi začít s Otčinou. Potom bych k autorce měla o to větší vztah vzhledem k tomu, o čem Otčina je. Co nejdřív napravim. Ale teď Bezimena. Není to úplně typický komiks. Na jedné straně jsou bubliny s textem a na druhé kresby. Ne nezbytně vždy spolu. Příběh je sám o sobě...jak to říct a neříct pointu. Tak hluboký, jak může být pouze hluboká temnota v našich nitrech. A tohle jí odhaluje naprosto dokonale, přesto nechává prostor pro své vlastní domněnky, a vy dlouho nevíte, čím pro vás Benny má být. A teď přijde kresba. To. Bylo. Tak. Nádherný. A. Naprosto. Dokonalý. Přeháním? Ne. Jak je to zpracované. Jak je to nakreslené. Tohle budete číst stále dokola a pokaždé najdete něco jiného a nového. Doporučuji komu? Všem.

Temně smyslné, dráždivé, v rácmi komiksu opravdu netradiční forma vyprávění a příběh, který připomene Davida Lynche a jeho Modrý samet. Bezimena je ale víc explicitní a temnější než zmíněný film, ani nevím proč, ale mě to ten samet a taky trochu Daniela Clowese připomínalo. Celkově je kresba nabitá všemožnými významy a symboly, jeden z těch komiksů, který když dočtete, tak zůstává spousta otázek. Většina těch obrazů působí jako inspirovaná surrealismem a mytologií.