Cílem této knihy je pomoci běžcům najít lepší styl, takže někomu, kdo nad svým běžeckým stylem dosud nepřemýšlel, tato kniha jistě pomůže. Jelikož jsem však dříve četl ChiRunning, mající stejný cíl, neubráním se srovnání. Stručně řečeno, ChiRunning vychází téměř ve všem lépe a proto ho doporučuji více než tuto knihu. Na druhou stranu, i v Běžecké revoluci najdete zajímavé myšlenky nebo užitečné cviky, mě například zaujala teorie velké a malé opice. Romanovův přístup je velmi atletický, až bych řekl přísný, pokud to skrz knihu jde, kdežto Dreyerův přístup v ChiRunningu mi přijde bližší běžným běžcům. Styl běhu dle ChiRunningu působí navíc propracovanějším a celistvějším dojmem. Pozitivní však je, že v mnoha klíčových aspektech jsou tyto styly podobné nebo shodné, např. v důrazu na vnímání, došlapu na přední část nohy nebo vzpřímeném postoji. Liší se však především v důrazu na posilování u Romanova a důrazu na uvolnění u ChiRunningu, přičemž to druhé se mi zdá pro vytrvalostní běh lepší. Romanov také trochu odbyl mnohá zajímavá témata jako běh v terénu či do kopce a z kopce, zatímco ChiRunning poskytuje pro tyto běhy velmi užitečné tipy. Může se však stát, že někomu styl poziční metody dle Běžecké revoluce sedne lépe než ChiRunning a pokud jste opravdoví běžečtí nadšenci, stojí i tato kniha za prozkoumání.