Bezceler

Půjdu proti produ a dávám pouze dvě *. Je hezké, jak je hodnocení zde výsostně subjektivní záležitostí. U mě je výsledek způsobem skutečností, že povídky nejsou, nikdy nebyly a nebudou mým šálkem kávy. Stále to zkouším, protože hledám povídkovou knihu, která mě osloví i přes mou nesympatii k tomto literárnímu žánru. Knihu, kde pro mě povídky budou mít nějaký smysl a nebudu mít po jejich přečtení pocit, že bych nejraději zaklapala rukou a udělala "bla-bla-bla". Povídky, u kterých se během čtení nebudu třikrát vracet, protože mi prostě mozek bude utíkat v myšlenkách od čtení někam jinam. U této knihy se to nestalo. Z mého pohledu filosofování o ničem, jen aby se filosofovalo. V jedné povídce autor šmahem hodnotí všechny Čechy jako malé závistivce aby v další povídce tvrdil, že nemá rád zevšeobecňování. Autorovi ale rozhodně neupírám vyjadřovací schopnosti a čtivost. Kromě textu mě neoslovily ani ilustrace. Až bych řekla, že se mi tento typ malby vyloženě nelíbí. Ovšem myšlenka, že autor si sám ilustruje knihu, je mi milá. Shrnula bych to tak, že pokud máte rádi povídky, tak k mému hodnocení před výběrem knihy vůbec nepřihlížejte a užijte si čtení.

Eriku, děkuji za vaše krásné psaní. Enzík se ptá, jestli vážený pan starosta sežene bydlení pro to naše zvíře. :) Ještě jednou děkuji, krásně se kniha četla.