Bez lásky a naděje

Neříkám to jenom proto, že "se mi to lehce říká", když momentálně nejsem v takové situaci, ale nikdy bych nedovolila, aby moje (i když adoptované dítě takhle trpělo. Možná bych chvíli snesla utrpení sama na sobě, ale v žádném případě né na dítěti. Vím, že každý má jiné možnosti, ale docela nechápu ženské, které si tohle všechno nechají líbit. Každopádně je tento příběh moc smutný, ale věřím, že to takhle mohlo být. Je hrozné, jak takovýto tyrani zůstávají nepotrestáni. Je to neskutečná nespravedlnost. Každopádně je fakt úžasné, jak to Michael všechno vydržel a co všechno v životě dokázal, to by zvládnul málo kdo. Nějvětší paradoxt na tomto příběhu je to, že vlastní maminka chtěla pro Michaela mnohem víc, než jenom lásku, kterú jako jedinou mu mohla dát ve velkém množství a nakonec Michaelovi chybělo všechno, ale nejvíc láska od nejbližších. Škoda, že ji Michael nikdy nevyhledal. To bych udělala jako první po tom, jak se to dozvěděl. Jinak tohle dílo stálo za přečtení i když konec ani nemusel být tak rozepsaný, stejně se mi to všechno pletlo.

Další neuvěřitelná brutální knížka o týraní dětí. Pro většinu znás nepochopitelné a otředné. Smutné ma tom všem je, že podobně jako u ostatních příběhů zůstávají agresoři nepotrestáni.