Bestie

Prostě nemáte na výběr-čtete dál a dál, i když litujete, že víte víc a víc..A na konci knihu pořád držíte, protože nechápete, protože to není konec-to není minulost, ale denní realita, která mimochodem před hodinou problikla v hlavních zprávách, jako zcelá neutrální info o migrantech, kteří stále překonávají Mexicko/USA hranici.. Sám autor (hluboce se skláním před odvahou a nasazením) je vám průvodcem na neuvěřitelné cestě hmatatelného strachu, zla, násilí, sadismu a smrtí, kde člověk bez toho"správného"pasu a financí nemá ani hodnotu dobytka..Představí vám nehostinná mexická prostředí džunglí, železnic, pouští, odlehlých rančů, nevěstinců, vesnic duchů a měst zločinů, zdí, drátů, divokých vod a Bestií..Seznámí vás bez rozdílů se všemi účastníky - uprchlíky, převáděči, bandity, únosci, drogovými karteli, policisty, pohraničníky, úředníky, humanitárními pracovníky..a jejich příběhy.. "Platí váš kojot výpalné..? Jestli neplatí, Pámbů mu pomáhej."

"Pro pozorovatele je nejpodivnejší to, že si nakoniec zvyknou. Strach se promění v bezmoc, pak ve vztek, a nakonec v rezignaci. Jako by ohavnost životů těchto žen, které žijí bok po boku v nevěstincích jižního Mexika, dokázaly zmírnit otřesné příbehy jejich minulosti. Nic v nich nefunguje normálně- sex vypadal spíš jako znásilnení, rodina jako spolupáchatelé a tělo bylo propustkou z jednoho pekla do druhého. Tak žijí středoamerické migrantky lapené v síti prostituce, daleko od Severu, od úběžníku zvaného "americký sen". "Celkové počty tu neexistují. Každý si říka vlastní čísla, nikdo je nerozpočítává podle národností, pohlaví nebo věku. Mrtví sú mrtví. Zemřeli v poušti, na horách, v řekách. Jsou to mrtví migranti. Údaj, na kterém se shodují organizace na ochranu migrantů bez dokladů ve Spojených státech, mluví o 4500 mrtvých- tolik lidí zemřelo při pokusu o přechod hranic od roku 1994 (do roku 2009), kdy byla spuštěna akce Gatekeeper, první vojenská operace na ochranu hranic s Mexikem. Jde o těla nalezená a nahlášená jakožto "neznámi zemřelí migranti": Samotné nevládni organizace, které počty zpracovávají, je označují jako "částečná čísla", "konzervatívní odhady" nebo "neúplné údaje". "Odtajnené depeše uvádějí, že mezi 19. a 24. březnem roku 2011, témeř měsíc před objevením všech hrobů plných mrtvol, bylo na trase do Reynosy zastaveno několik autobusů a jejich cestujíci byli uneseni. Právě touhle trasou se Charli navzdory naléhání svého kojota rozhodl vydat. Právě touhle trasou se vydávají tisíce migrantů z celého světa, aby se na jejím konci ocitli před poslední zkouškou své cesty: před hranicí Spojených států. Únosy nebyly náhodné, v průběhu března k nim docházelo pravidelně. Autobusy byly zastavovány na federální čtyřproudé silnici 97, která vede do Reynosy a prochází rozlehlými planinami bez osídlení. Cestující, věčšinou migranty z Mexika a Střední Ameriky, vytahovali z autobusů a rozváželi do úkrytů v bočních ulicích San Fernanda. V případu dosud není nic uzavřeno. Mezirezortní komise, která má za cíl objasnit všech mrtvých, dosud pracuje, ale desítky těl už byly identifikovaný jako mexičtí a středoameričtí migranti díky tomu, že se přihlásily matky pohřešovaných migrantů a poskytly své krevní vzorky pro testy DNA. Jedna z těch matek byla Bertila. Jedna z těch mrtvol byl Charli." "Bylo by příliš troufalé snažit se popsat utrpení matky zmizelého člověka, matky zavraždeného, která nemá ani jeho kosti, jež by mohla pohřbít- ptotože do dneška, téměř tři roky po barbarském činu, se Bertila Charliho kostí nedočkala. Jaké slovo by mohlo popst její pocity? Jaké by tu bolest mohlo vystihnout? Dokážu k tomu napsat jen jediné: Bertila žije zčásti mimo tento svět, v hlavě se jí stále dokola přehrává smutný film, a ona se na něj dívá a odpojuje se od světa kolem sebe." Bestie je tuším moja už 17-sta kniha z Absyntu, ktorú som čítala a doteraz žiadna z nich nebola ľahké čítanie, no Ôskar Martínez napísal asi najťažšiu knihu, čo sa obsahu týka. Kto netúži po lepšom živote? No to, čo my považujeme za ťažké, je nič v porovnaní z tým, pred čím utekajú migranti zo Strednej Ameriky a Mexika. Napriek nástraham, ktoré ich čakajú a väčšina z nich si je plne vedomá, čo ich čaká, sa odvážne a odhodlane vydávajú na cestu, a častokrát aj niekoľkokrát, ak teda majú šťastie, že prežijú prvú cestu. Ženy-migrantky majú 99,9% istotu, že ich znásilnia a majú šťastie, ak "len" raz, o život alebo končatiny môže prísť každý, kto cestuje na Beštii- vlaku, kde stačí sekunda nepozornosti a ocitnete sa pod kolesami vlaku. No a do toho ešte prichádzajú kojoti, narcos a kartely ako Los Zetas, ktoré vás môžu pripraviť naozaj o všetko. Veľmi by som odporúčala prečítať všetkým, ktorí majú veľmi negatívny názor na migrantov. Snáď by im táto kniha mohla trochu otvoriť obzory, spoznať ľudské príbehy a možno dokonca aj prebudiť empatiu voči druhému. Obdiv pre autora a jeho fotografa, ktorí prejavili obrovskú dávku odvahy, že sa podujali na všetko to, čo prispelo k napísaniu tejto knihy. ODPORÚČAM!