Bestie

Temné,brutální,syrové,kontroverzní,zvrhlé, zvrácené... ale "kurevsky" skvěle napsané. Skutečně pouze pro zkušené čtenáře.

4,5/5* No do prd**e. Co to jako sakra bylo? Rozhodně nečekejte romantický příběh, a to ani temný! Jedná se o něco naprosto odlišného, a to je přesně důvod, proč mě tenhle text tak dostal a pohltil. Mám ráda věci, které nejsou uniformní a vymykají se, no a věřte mi, tohle je přesně ten případ. Člověka utváří prostředí, kde vyrůstá, to je nezpochybnitelný fakt a čtenáři této knihy se o jeho pravdivosti přesvědčí z předních řad. Přestože jsem některé zvraty čekala, nesebralo jim to nic z jejich naléhavosti a dopadu, který musí nutně každého zatlačit do kouta, kde si bude drahnou chvilku lízat rány. Nic jako vykoupení zde není, jen lidé polapení svými vnitřními démony, které nelze zahnat a je nutné jim dát volný průchod. Přestože se začátek nese v duchu odvážné hry, která může čtenáře rozpálit, vyústí v něco nad čím budete valit bulvy. Přetahování dvou hráčů o moc, přičemž jeden i více jich zůstává v pozadí. Ve finále nakonec zjistíme, že rozehraná hra ani žádného vítěze mít nemohla a ta hořká pachuť se vám zažere hodně hluboko. Manipulace, ponižování, tresty, skrytá minulost, touhy, násilí, neklid duše. Je to jízda. Opravdu však zvažte, zda je příběh pro vás. Místy mi to připomnělo knihu Shallow River, ale tady nečekejte šťastné zítřky, jen opravdu tvrdý dopad na beton, při kterém si vyrazíte pár zubů. Nicméně, co opravdu chválím je to, že si předložený text nehraje na romantický příběh, kde přesto hraje násilí prim, a ve kterém je možné se přes některé nechutnosti přenést a vložit své srdce do rukou tyranovi, byť stvořenému, a byť na vás vzdáleně doléhá stockholmský syndrom (jako třeba v nepříliš povedené knize Zajatkyně). Citace z knihy: “Změny mi nedělají nejmenší problém. Všechno s sebou nese nové možnosti. A tak si jen způsobně složím ruce do klína a vyčkávám.” “Oproti tomu Finnův spokojený a nadřazený výraz se mi ani trochu nelíbí. Nevím, jestli bestie nevědomky neprobudila další bestii, ale od mého cíle mě to rozhodně neodradí.” “Jsi tak předvídatelná. Máš pocit, že jsi velký hráč, ale pár něžných doteků z tebe udělá hlupačku bez pudu sebezáchovy. Já tě zničím, maličká. Až s tebou skončím, budeš mě prosit, abych tě zabil……..Její život teď patří mně!” “Chci ji! Ovládat, vlastnit, ničit a znovu skládat dohromady.” “Nepleťte si náš vztah s láskou……Jsme od ní dokonale oproštěni. Stíny, jež se vznášejí nad našimi hlavami, mají příchuť příslibu věčného zatracení.”