Berthier

Další ze zástupu vojenských talentů, které měl k dispozici Napoleon. Maršál Louis Alexandre Berthier byl náčelníkem generálního štábu. Nevelel v bitvách, jeho úkolem bylo rozpracování a jasné formulování Napoleonových pokynů, jejich doručování a kontrola plnění. Vypracoval se v tomto směru na absolutní špičku a i díky němu Napoleonova armáda fungovala tak precizně – nebo aspoň do určité doby, než Napoleon začal ztrácet kontakt s realitou. Nejzajímavější jsou pro mne právě pasáže, které líčí vztah mezi Napoleonem a Berthierem. Ti dva se poprvé potkali v březnu 1796 na italském tažení. A třebaže Berthier byl o 16 let starší a pocházel z rodiny s vazbami na bývalý královský dvůr (díky čemuž si mimo jiné osvojil vybrané chování), byl to on, kdo se postupně zcela podřídil Napoleonovi. Zda mu skutečně bezmezně věřil či zda sice měl vlastní názor, ale neodvažoval se ho vyslovit, i když by to v některých případech bývalo ku prospěchu věci i samotného Napoleona, kniha jednoznačně nekonstatuje, nicméně spíše se přiklání k druhé možnosti. Je zkrátka osudem autoritativních vládců, že postupem času už se jim nikdo neodvažuje říct pravdu. Publikace je to opět objemná, zabíhá až do leckdy titěrných detailů, jako jsou podrobné tabulky výnosů z Berthierových nemovitostí… Ale možná i tohle bude pro nějakého čtenáře důležité… Nic proti detailům, jenže i kvůli nim si kladu stejnou otázku, jako u ostatních publikací z dějin napoleonské Francie, vycházejících převážně ve vydavatelství Akcent. Lze autora, v tomto případě pana Šťovíčka, považovat skutečně za autora, nebo spíš za překladatele a kompilátora (nechci rovnou natvrdo napsat opisovatele)? Které myšlenky pocházejí z jeho hlavy a které z hlav autorů zahraničních knih, z nichž čerpal? Proč na ně v textu nejsou odkazy? Proč v tak podrobné knize není věcný a jmenný rejstřík, aby se čtenář mohl orientovat? Nejde přece o beletrizovaný životopis, ale o naučnou literaturu. A při jejím psaní by se měla určitá pravidla dodržovat.