Berta a Dušičky

Kniha mi nesedla. Lezení po žebříku do hrobů, neustále zmiňovaná vlhká hlína, scéna v kapli, pro děti mi to přišlo dost hororové. Neměla jsem při čtení dobré pocity. Byla jsem ráda, když jsem knihu dočetla.

Překvapení. I přesto, že příběh ze začátku budil dojem lehoučké, patetické " pohádky vyprávějící o vzpomínání na ty, kteří už zde nejsou, vykouzlil nakonec něco víc. Řekla bych, že příběh nabízí dětem mnoho otázek k zamyšlení, které odsouváme i my dospělí. Berta při znovu setkání s dědečkem objevuje touhu po životě, smutek nad nevyřčenými slovy, pokušení odhalit svůj odměřený čas a nakonec i krásu v každém okamžiku pozemského života. Myslím, že kniha může být skvělým pomocníkem při diskuzi s dětmi na téma smrti. Nabízí sice pohádkový pohled do světa zesnulých, ale krásně podtrhává význam a důležitost připomínání si tohoto dne ( i mrtvý mají svůj den oslav a veselí, a v tento den si znovu připomínají to dobré ze svého bytí -, jídlo). Líbil se mi i pojem "Umřeniny", které opět vyzdvihuje vzpomínání na mrtvé v den jejich narození či úmrtí. Konec mě rozbrečel. Kolik z nás by toužilo potkat posla nějaké zprávy, kterou bychom potřebovali slyšet ......... A tady je to nejkrásnější poselství příběhu. Mluvme spolu, dokud můžeme.