Příběh France Biberkopfa není lehké čtení. 20. léta v Berlíně asi nebyla žádná selanka a tomu odpovídá i atmosféra a celkové vyznění románu. Krádeže, loupeže, prostituce, alkohol, násilí, vězení, válečné reparace a váleční invalidé, inflace, nezaměstnaní, udření lidé bez naděje, do toho skupinky nácků a komunistů. Navíc je Döblinův literární styl hodně originální, nesnadno srozumitelný, a tudíž každému asi nesedne. Ale už jenom to, že román je téměř 90 let stále čten, o něčem svědčí. Kniha bývá srovnávána s Joycovým Odysseem a Musilovým Mužem bez vlastností, ale tak experimentální mi nepřišla. Pokud máte rádi styl knih Jáchyma Topola, je velká šance, že tuto knihu zvládnete a nebudete zklamáni.

Na knize mě nadchl autorův jazyk, který je doveden k dokonalosti. Text se mi četl velmi dobře a autorův styl mi pomáhal především v momentech, které se mi kvůli ději nečetly úplně snadno. V knize nenajdete žádné detaily nástupu nacismu, boje mezi komunisty a nacisty, nic podobného. Autor na příběhu jednoho muže velmi detailně popisuje život v tehdejším Německu. Do příběhu jsou neustále zaplétány tehdejší novinové zprávy, popis běžného dne na berlínských jatkách, reklamy a události v Německu i ve světě. Velmi dobře se tak lze vžít do nálad jednotlivých postav a pochopit, co se tehdy v Německu dělo. Za mě jedna z nejlepších knih, jakou jsem četl.