Nechápu to nízké hodnocení, za mě jedna z nejlepších knih co jsem četla. Vtipný cestopis a naučná historie v jednom. Smála jsem se i plakala, přemýšlela, dozvěděla se spoustu nového a kniha mne i přiměla koupit si další knihy o Napoleonovi a jeho době.

Cestovat v tuhé zimě na motorce (nebo na sajdkáře) jen tak pro zábavu mi příliš rozumné nebo dokonce romantické nepřipadá. Dobrovolně kličkovat na motorce na hlavním tahu na kluzké silnici mezi kamiony - to je nerozum. Chlubit se, že jsem tak krátkozraký, že stěží rozeznám světla vozů před sebou - to je nerozum a hazard. Autor chtěl společně se svými přáteli uctít a připomenout muže Napoleonovy armády, kteří v otřesných podmínkách ustupovali zpět do Francie. To samo o sobě vůbec není špatný nápad, jen jeho reálné provedení mi přijde jako samolibé ješitné pozérství. Protože zatímco vojáci každou noc mrzli ve strašlivé ruské zimě a umírali po stovkách hladem, vyčerpáním a zimou, Tesson se vždy ubytoval v nějakém hotelu, dopřál si horkou sprchu, teplou večeři a poměrně výrazné množství alkoholu. Proč alespoň jednu noc nepřespal venku ve stanu, aby alespoň vzdáleně poznal, co každý den zažívali ustupující Napoleonovi vojáci? Protože by to bylo příliš nepohodlné? Reflexe celého tažení je celkem zajímavá, postřehy o ruské duši a vnímání velikosti Ruska jsou vzhledem k současnému dění takřka pozoruhodné, jen je třeba doplnit, že i v češtině máme k tažení do Ruska více celkem kvalitních titulů. Celkově Je dobře, že Tesson umí psát čtivě a zajímavě, jinak by kniha byla jen záznamem nabubřelého zbytečného dobrodružství.