Beowulf Zabiják příšer

Od Jonathana Greena jsem dohrál famózního Drákulu a Alenčinu noční můrou v Říši divů, u které jsem se rovněž dobře bavil. Od Beowulfa jsem měl proto ta nejvyšší očekávání. Bohužel, jak už to občas bývá, dostavilo se spíš velké zklamání. Nejvíce mě zklamal příběh, který de facto neexistuje. Celý děj se v podstatě odehrává v několika epizodách, v nichž hlavní hrdina pokaždé bojuje s nějakým monstrem. Cestu k monstru najdete tak jako tak a jediný rozdíl je pouze v tom, jestli máte nějaký konkrétní předmět či požehnání některého z bohů. Předměty a požehnání vám usnadní cestu nebo samotný boj, ale jinak to na nic nemá vliv. Pouze jeden předmět dělá rozdíl v tom, jestli Beowulf přežije závěrečný souboj s drakem. Hodně mě zklamalo nevyužití spolubojovníků. Sice máte na začátku 14 druhů ve zbrani, ale kromě toho, že jsem si dvakrát musel jednoho škrtnout jsem nepřišel na to, k čemu jsou vlastně dobří, protože do většiny soubojů jsem šel stejně sám. Hádanek je pár a rozhodně nepatří mezi nejtěžší. Při jejich řešení je ovšem dosti nepříjemné to, že narozdíl od Alenčiny noční můry chybí v knize šifrovací tabulka, takže si ji budete muset napsat někam stranou sami. Je to sice drobnost, ale zamrzí to. Posledním zklamáním byl zcela určitě doplňkový příběh Grendela Grimslayera. Je krátký, nezajímavý a naprosto zbytečný. Podle mě nejspíš vznikl jako bonus v rámci Kickstarterové kampaně. Nechápejte mě špatně. Beowulf: Zabiják příšer není špatný gamebook a stojí za zahrání, ale vzhledem k očekáváním, která jsem od něho měl a která ani zdaleka nenaplnil, mu nemůžu dát žádné lepší hodnocení.

Už se mi úspěšně podařilo v tomto vpravdě epickém, skvělém gamebooku umřít v souboji s hlavním bossem, takže skousnu své zklamání a těším se na další hru!