Béowulf

Slovy nevyjádřitelný dojem. Kdybych mohla dát hvězdiček deset, tisíc, milion... Dám je všechny. Ta touha po hrdinských činech a žádný strach ze smrti, odevzdanost do rukou Stvořitelových... Zajímavá konfrontace pohanského a křesťanského světa. Jsem unesená a nadšená unikátem raně středověké poezie. Jan Čermák odvedl vynikající práci, předmluva i další komentáře se četly dobře i mně (jsem naprostý laik) a grafiky Františka Štorma příběh výborně doplňují. Už vizuální stránka knihy je bomba, spolu s obsahovou se blíží dokonalosti.

Skutečně úctyhodná a olbřímí studijní práce o nejstarší památce anglosaské poezie. Korunováno překladem samotného eposu, který přesto v rámci knihy upadá lehce do pozadí. Tím musím komentář knihy začít. Jan Čermák pojal Béowulfa skutečně z gruntu. Tento počin je možno užít z několika úhlů, což je na jedné straně jednoznačné plus. Studie, které knihu otevírají, nabízejí snahu o zasazení kontextu básně, vysvětlují některé okolnosti obsahové a představují společensko-historicko-literární pozadí rukopisu. Poslední třetina pak předkládá nejrůznější výkladové techniky i příklady výkladů Béowulfa (který čekal dobrých tisíc let, než byl opět představen světu) spolu s ukázkami jiných, snad podobných legend. Fenomenální je taktéž poznámkový aparát báseň doplňující. Má to však svá "ale" a úskalí. Autor českého překladu není v rámci vědecké části zrovna nejtalentovanějším vypravěčem. Pravda, že si na něj ani nehraje. Je spíš suchopárným sdělitelem hromady faktů a skutečností, což pro čtenáře nedopadá vždy dobře. Občas to hraničí s ubíjející přednáškou, v níž je těžké se orientovat a udržovat pozornost. Tenhle přístup se uplatňuje i v samotném Béowulfu, kdy mi poznámky pod čarou (často docela zbytečné) hojně strhávaly oči od příběhu. Hůř jsem si zvykal i na použitou formu za pomoci půlveršů. Výše zmíněné jsou však obtíže mě samotného. Nechci znít, že bych si stěžoval. Tahle kniha je velmi přínosným, ač složitým nástrojem, s nímž není práce úplně nejsnadnější. Pak je tu samozřejmě hrdina celého počinu - Béowulf. Slavný epický příběh o hrdinném bojovníku a králi, který svádí boj s obludami fantastickými i sem tam lidskými, ale i sám se sebou. A příběh, který se dočkal mnoha zpodobnění a ztvárnění. Tentokrát předstupuje před čtenáře čistý překlad originálu, který je cenný nejenom tím, že je dosud v češtině jediným. 3182 aliteračních řádků čtenáře vezme na cestu časem i prostorem. Do míst, které jsou zahaleny nekonkrétními rysy, aby daly vyniknout válečnické cti, královské štědrosti, odvaze, statečnosti, bojovnosti, ale také hrůze Grendelově, démoničnosti jeho matky a vrcholnému zápasu s drakem i samotnou smrtí. A také, aby vynikly...odkazy. Přiznávám se, že třeba Miltonova výpravnost Ztraceného ráje mi svou epičností a pojetím byla bližší než variační schopnost autora Béowulfa, ježto se může jevit příběhem statičtější a čtenáře trochu mást (na tom jsem pocítil přínos Čermákových komentářů a úvodních 60 stran). Tenhle literární skvost (vlastně je jedno, zda ve smyslu originálu nebo tohoto překladu) ovane čtenářem závanem anglosaské Anglie, pohanského severu, setkání starého světa se světem nastupujícím, kdy křesťanská kultura s (tehdy) úctou přebírá štafetu nad všemi poli. Béowulf je unikátní a ojedinělá záležitost. V mnoha směrech. Jak obsahem, tak sám sebou. Tenhle rukopis vyvolává mnoho otázek. Namátkou: Jakto, že anglosaská báseň z (pravděpodobně) 8. století vypráví příběh ze severní Evropy? Jakto, že v průběhu dějin není Béowulf literárně dohledatelný vyjma jediného dochovaného zápisu a na své znovuobjevení čekal dlouhých třináct století? A tak ještě jednou k univerzálnosti knihy Jana Čermáka - jeho Béowulfa lze číst coby vědeckou práci, překlad hrdinského eposu, ale jednoznačně jako...odkaz