Bellanteriové 2

U některých knih mám pocit, jako když se zabalím do huňaté deky, ve které je mi dobře a teplo a přepadne mě takový ten ideální pocit - štěstí. Do druhého dílu Bellanteriové od Terezy Vodvářkové jsem se pouštěla s menšími obavami - jestli si vše pamatuji správně. A víte co? Stačily dvě tři kapitoly a já přesně věděla, kde jsem a přišel pocit huňaté deky! . Můžeme se opět těšit na známé postavy z prvního dílu - Arwina a Kellu. Arwin i dál učí Kellu bojovat, přežít, léčit - zkrátka všechno, co umí a Kella? To je prostě talent od přírody. Čeká je ale velká zkouška - chystá se útok na krále. Arwin a jeho “kolegové” se musí ujmout ochrany, a Kella? Ta už je dost dobrá na to, aby se k nim přidala. Ale to je teprve kousek zápletky… . Arwin je prostě… pro mě je to prostě takový Aragorn. Odvážný, chytrý, šikovný, ale i stejně hezký. A Kella? To je takový tvrdohlavý mezek, ale zamilujete si jí! Já jí zbožňuju pro její charakter, prořízlou pusu, ale i to, jak se staví k překážkám. A jsem taky mega ráda, že dostávají oba rozum! . Já bych chtěla říct, že první díl jsem naštvaně zavírala s tím, že linka, kteoru jsem si přála, neklapla. A modlila jsem se, aby autorka dějem zamíchala. A nebudu lhát, na TEN moment jsem čekala celou knihu! A jsem ráda, že jsem se do dvojky dala, protože tohle bylo neskutečný - atmosféra, výuka, akce, souboje, romantika… tohle mělo absolutně všechno a já se od čtení nedokázala odtrhnout! . Autorka mi touhle knihou udělala neskutečnou radost. Mám teď docela dost věcí k řešení a utéct i na chvilku k její knize bylo jak mít doma čokoládovou fontánu a potopit se do ní. Strašně mi čtení pomohlo a neříkám nic, na konci jsem brečela, protože takový konec jsem si přesně přála!

Nejprve chci poděkovat autorce za možnost se opět navrátit do jejího světa. Podle anotace se má jednat o vyvrcholení dilogie, která čtenářům slibuje zkoušky, bitvy, napětí, emoce... ale spíše mi přišlo, že se jedná o pokračování telenovely na motivy Hraničářova učně, kdy v hlavní roli máme “zakázanou” lásku mezi učitelem a žačkou. Pokud přistoupím na to, že je to čtení pro čtenáře kolem 13-14 let, tak by asi byli spokojeni, ale obecně na čtenáře 15+ to může působit kapku “naivně”. Celkově struktura děje je mnohem vláčnější než tomu bylo u první knihy. Prvních cca sto stran zase strávíme tréninkem a (nově) tanečními lekcemi, kdy děj doslova a do písmene stojí. Sice musím ocenit, že si autorka dala tu práci a popsala jednotlivé bojové sekvence poměrně detailně, ale bylo toho už moc. Zejména vynikl potom kontrast mezi tréninkovými sekvencemi a “akčními”, které byly mnohdy i 2x kratší a natolik “prostoduché”, že to shazovalo celý příběh. Vy se vlastně o postavy nebojíte, protože jim vše projde a každý problém vyřeší lusknutím prstu. Dokonce tu máme i “větší tlak” na romantickou linku, která... já nevím... ale kdyby tady vůbec nebyla, tak by to příběhu neuškodilo a vznikl by prostor pro děj... Jakmile se cesty Arwina a Kelly na chvíli rozdělí, tak dynamika příběhu je najednou jiná. Bylo to čtivější, ale pouze do okamžiku, kdy se na všech frontách vše dařilo a můj čtenářský zájem opětovně opadl, protože jsem opět snadno zvládla předvídat, co se stane. Shrnuto, podtrženo... tento díl na mě nepůsobil jako “zakončení”. Naopak si myslím, že tento koncept má potenciál. Kdyby příběh dostal větší hloubku, postavy více prostoru něco opravdu konat a ne jen pouze o tom mluvit, tak by nejen druhý, ale i první díl měl jiný nádech. Ale pokud hledáte fantasy, které se čte samo (jelikož kapitoly nejsou moc dlouhé) a máte rádi šťastné konce, tak to v této knize naleznete. Pokud od knihy (dle anotace) budete očekávat více, pak budete možná mírně zklamáni.