Bdít nad ní

Musím přiznat, že jsem se na knihu tak moc těšila na základě hodnocení zde, že jsem jí dokonce dala přednost před jinými. Ale ve finále už tak nadšená nejsem, přestože mne to opravdu mrzí. A to i navzdory tomu, že příběh začíná docela zajímavě. Seznamujeme se s Michelangelem, který je malý vzrůstem a nechává si říkat Mimo. Pochází ze skromných poměrů, ovšem postupně (a samozřejmě hodně pomalu) se stane jedním z nejslavnějších italských sochařů. Ve vesnici svého strýce, který se k němu chová spíše jako k otrokovi než jako k učni, Mimo potkává Violu, mimořádně inteligentní a zvídavou dceru ze staré šlechtické rodiny Orsiniů. Tito dva mladí lidé, velmi odlišní (nejen) vzhledem, se spřátelí a v noci se tajně scházejí na hřbitově, protože Violu tajně fascinují hroby. No a Mima kromě toho doprovázíme celou řadou politických událostí první poloviny 20. století. Cestuje do Florencie a Říma, kde tvoří díla pro církev a později pro Mussoliniho fašistický režim. Stále ho však přitahuje jeho dětská láska Viola, která mu i z politických důvodů nejednou dává pořádně zabrat... Na začátku příběhu Mimo umírá a vypráví tak svůj život ve vzpomínkách. Opakovaně se zmiňuje o tajemné soše ukryté hluboko v kostele, jejíž vzhled má znepokojivý účinek na všechny, kdo ji spatří. To všechno zní tajemně a svým způsobem dráždivě, ale napětí se bohužel vytrácí a vyprávění je tak trochu zdlouhavé. Jsem přesvědčená o tom, že autor je výborný vypravěč, tato kniha se ovšem občas celkem táhla, a já jsem se dokonce možná i místy nudila? Na závěr tedy dávám poctivé čtyři hvězdičky a snad se ještě s nějakou další autorovou knihou potkám. Kdo ví?

Tento román jsem si přála jako dárek. I když se tak nestalo, toužila jsem po něm a k mé radosti jsem ho objevila v naší knihovně. Líbil se mi, to ano, ale zároveň jsem čekala ještě trochu víc. Víc hlubších emocí, citů, které by i mě třeba dohnaly k dojetí. Začátek byl pro mě rozpačitý, až jsem se začetla víc, už to šlo. Zato chválím závěr příběhu, tam jsem našla to dojetí, i tu hloubku. I přes mou kritiku hodnotím vysoko, Mimo a Viola, ta síla nevšední touhy a lásky, atmosféra Říma a Florencie, to vše se mi hrozně moc líbilo. Uvítala bych víc podobných knih z historie, tyto příběhy miluji!