Bázeň a chvění / Nemoc k smrti

Četl jsem jen Bázeň a chvění. Asi jsem moc hloupý. V první polovině jsem měl pocit, že aspoň z poloviny tuším, co se autor snaží říct. V druhé polovině textu už vůbec ne. V každém případě tomu rozumím dost na to, abych si troufl říct, že je to (strašně) špatně napsané. Své myšlenky mohl autor vyjádřit mnohem jasněji. Jako by se až vyžíval v lyrické zamlženosti, kterou jako by měli prohlédnout jen vyvolení. Jde to ruku v ruce s místy velmi intelektuálsky povýšeným tónem, např.: "Básníci už na to měli jako první dávno upozornit. Bůhví jaké knihy dnes mladí veršovníci čtou! Asi se připravují tak, že se učí verše nazpaměť. Rád bych věděl, co mohou pro život znamenat!" Ze všeho nejvíc mě vytáčí nafoukanost filozofa, který si ani nedá tu práci (a nemá tu úctu ke čtenáři), aby svému textu dal nějakou strukturu. "Moje myšlenky jsou přece tak geniální, že se z toho všichni posadí na zadek, i když to tady naplácám halabala." Autor neustále přeskakuje od jednoho k druhému, vůbec se nedrží jakékoli linie logické argumentace. Nadto pracuje s pojmy, které ani náznakem nevysvětlí. Např. se často opakuje "jedinec, který má absolutní vztah k absolutnu". Co si pod tím mám představit? Nebo používá pojem "estetika" v protikladu k "etice". Co se přesně myslí touto "estetikou"? Můžeme se jen domýšlet. Na str. 99 chválí Lessinga a píše: "měl také neobyčejný dar, že dovedl vysvětlit to, co pochopil." Jestli Kierkegaard něco pochopil, pak to tedy rozhodně neumí vysvětlit. Souhlasím se základní tezí textu, že "víra je nejvyšší vášní člověka". Ale napsané je to hrozně. Docela by mě zajímalo, kolik toho z knihy pochopili všichni ti, kdo jí dali 5 hvězd. Na vydání jsem nepochopil, proč jsou v poznámce překládány řecké citáty, ale německé nikoli. Každý, kdo má zájem o filozofii, je povinen umět německy? Některé odstavce jsou bez zjevného důvodu více odsazené. Asi pro zpestření.