Batman Upíří sága

Scénárista Doug Moench je velmi zkušený scénárista a s Batmanem má hodně moc zkušeností – podílel se na velké komiksové události, které se říká Knightfall. To je ten slavný příběh, kde Bane zlomí Batmanovi páteř. Moench má tedy zkušeností na rozdávání, takže tady jsem neměl strach, že bych nedostal potřebnou kvalitu. Na komiks jsem se docela dost těšil, jelikož mi příběh přišel zajímavý. Batman vs. Drákula zní hrozně cool. A bohužel musím přiznat, že jsem si ho neužil, tak jak jsem doufal. Do velké míry za to mohou mé očekávání. A také to, že jsem se na komiks nenaladil, tak jak bych si přál. A to mě dost štve. Komiks se skládá ze tří velkých příběhů – Rudý déšť – Krvavá bouře – Karmínová mlha. Každá část nabídne diametrálně odlišný příběh a přístup k Batmanovi. V Rudém dešti je to hlavně o souboji s Drákulou. Zde Batman nejvíce řeší, že musí přijmout existenci upírů a vymyslet jak zastavit Drákulu, aby nezničil Gotham a pak i celý svět. Bude muset obětovat skoro všechno, aby tohle nestoudné zlo zastavil. Krvavá bouře na scénu přivádí Jokera, jenž se snaží vyplnit zločinecké vakuum a využívá k tomu upíry. V této části se mění status quo a vidíme, co se s Batmanem stalo po souboji s Drákulou. Moench tady přichází s dobrými nápady a je to rozhodně zajímavé. Jen mi občas přišlo, že část věcí jede na první dobrou. Karmínová mlha je z celého svazku nejoriginálnější, nejdivočejší a také umí nejvíce překvapovat tím, jak se u ní Moench urval ze řetězu. Tohle byla nekompromisní jízda plná násilí a deprese. A také se tady odehraje souboj o poslední část Batmanovi duše. Celý příběh sem směřoval a já jsem si závěr hodně užil, protože se nedrží zkrátka a umí tnout do živého. Můj největší problém se scénářem celého komiksu je ten, že objektivně není špatný a jsou tu fakt dobré nápady. Na druhou stranu je to místy, tak moc ukecané, zdlouhavé, repetitivní a postavy mají neustálou potřebu neustále opakovat ty samé dialogy. Tohle je pro komiksové příběhy běžné, ale z nějakého důvodu mi to tady vůbec nesedlo. O kresbu celého komiksu se postaral Kelly Jones a povedlo se mu vytvořit goticky laděnou kresbu, která k příběhu náramně pasuje. Bohužel opět je tady jedno obří ALE. Některé stránky a panely, jenž Jones vytvořil jsou nádherné. Opravdu moc krásné stránky, na které se lze koukat dlouhé minuty. Jenže za dvě tři stránky přijdou jiné strany, a ty prostě působily jinak. Nevím jestli to byl účel, jestli Jones byl vyčerpaný, přesto si toho nešlo nevšimnout, že kvalita kresby často mění. A to mě osobně dost zamrzelo. Barevná stránka komiksu se mi líbila a mnohokrát správně vystihovala atmosféru, kterou příběh zrovna má. První dva příběhy májí tlumenější barvy. Třetí je nejvíce barevný i co se kresby trochu jiný. Jones u Karmínové mlhy zvolil jiný přístup kresby a celkově se tím proměnila i barevná paleta. Oproti prvním dvou příběhům působí třetí daleko svěžeji. Hodně jsem se na komiks těšil a měl jsem velká očekávání, jelikož v sérii Legendy DC vycházejí velké pecky. A to více mě mrzí, že mi to nesedlo, tak jak bych si přál. Úplně jsem se nenaladil na styl jakým Moench příběh vypraví. V jednotlivých částech je komiks parádní, napínavý a umí překvapovat, ale jako celek čistě z mého pohledu lehce drhne a občas je zbytečně ukecanější a pomalejší. Nicméně věřím, že pokud se na náladu komiksu naladíte a máte rádi Batmana a upíry, tak budete o hodně více spokojenější, než já. Zkuste komiksu dát šanci a třeba budete nadšený.

Rozhodně jeden z nejlepších Batkomiksů co jsem četl, fakt bych se to nebál porovnávat s legendárním Návratem temného rytíře. Naprosto geniálně zapojená upíří tématika, vyždímaná jak Drákulovy oěti:) Myslímže to klidně snese i přirovnání k tomu nejlepšímu z Alana Moorea, od Bažináče, přes jeho pokusy o Batmana/Supermana, až po legendární Vendetu, na kterou se to podobá i vizuálně. Už jen obálka silně evokuje Mignolova Hellboye, se kterym se to taky hodně veze podobný vlně... takže za mě samé silné stránky i když je to nepochybně šílenej úlet.