Ano, Prokletí bílého rytíři není hubený komiks. Má poměrně dost stran, ale každá stránka za to stojí. Přestože je příběh v základu dobrý, v dost momentech jsem cítila, že je toho moc. Hrnulo se to na mě a já si dějem připadala zavalená. Nemohla jsem dýchat z jiného důvodu, než který v knihách oceňuji. Prokletí bílého rytíře je dobře napsaná kniha, ale měla jsem problém s určením si v sobě, jestli to už není moc. Jestli tahle kniha přináší něco nového každému čtenáři. A já se vlastně první dvě třetiny knihy dívala na klasický příběh, který byl pokroucený přesně tak, jak mu to Black Label dovoluje. Bohužel to bylo na všem vlastně nejlepší. Závěrečná třetina je vrcholem knihy. Ale otázkou pro mě zůstává, zda to je skutečně vrchol nebo jenom předem daná pravda akčního finále... Jestli se něco vážně moc povedlo, je to kresba. Sean Murphy si dává hodně záležet na detailech a vždy mě zaskočilo, že i po tolika přečtených stranách mě zvládnul překvapit jak třeba rozvržením panelů nebo různými maličkosti, které jsem musela vstřebat. Ale bohužel ve výsledku to ve mě vyvolalo úplně stejné pocity jako děj samotný. Dohromady to vlastně funguje. Ale fungovala by každá složka zvlášť? Nemyslím si. Na to děj není tak pohlcující. Vyhrála kvantita nad kvalitou? Rozhodně. Sean Murphy naservíroval veveři, která je dobrá, ale mě svým pojetím a vším tím mým přehnaným zahlcením během čtením, úplně nesedla. Přesto si myslím, že se jedná vlastně o kvalitní knihu. Možná by stačilo truchu všeho ubrat a dopadla by kniha u mě lépe. Tak snad někdy příště.

Pokračování úžasného Bílého rytíře. Musím říct, že jsem byl na začátku nemile překvapený. Nemám moc rád, když se příběhy s Batmanem obracejí k dávné minulosti. Jednak to mívá tendence vznášet do příběhu různé prokletí, prapodivné dávné kulty, anebo spiklenecké skupiny mocných, o kterých jsme kupodivu ještě nikdy neslyšeli. Taky to často hýbe základními kameny batmanovského universa. A je to případ i této knihy. Jenomže tohle je příběh Seana Murphyho a na toho jsou všechna schémata a zažité zvyklosti krátké. Murphy se totiž rozhodl jít ještě dál a v Gothamu téměř nezůstane kámen na kameni (obrazně, ne doslova). Úspěch Bílého rytíře dal vzniknout Murphyversu. Bílý rytíř ho odstartoval, dal mu základy, a více méně ho na konci zanechal v téměř stejném stavu, v jakém byl na začátku. Prokletí bílého rytíře je úplně jiné. Byl jsem tím na začátku překvapený, protože jsem se těšil na stejnou atmosféru, ale jak se příběh Prokletí postupně rozbíhal, tak jsem musel uznat, že je to dobře, že je jiný. Příběh vůbec nevykrádá předchozí díl, ale staví na něm něco nového. Batman zde dělá kroky a rozhodnutí, které předtím nikdy neudělal. Je to svěží jízda, u které jsem vůbec netušil, kam to povede. Je to také sonda do psychiky Bruce Wayna, což zase tak novátorské není, ale k ději tohoto příběhu se to hodí. Murphy zde navíc vůbec nešetří některé důležité postavy Gothamu a stejně jako George R. R. Martin je nemilosrdně a definitivně odstraňuje ze svého vesmíru. Je to pěkně promyšlený příběh s nečekanou pointou a trvalými následky. Vůbec netuším, jak ten vesmír bude pokračovat, ale jsem na to zatraceně zvědavý. Kresba je luxusní. Netřeba nic dodávat. Kniha obsahuje také speciál Von Freeze, který nakreslil Klaus Janson. Vypráví o nacistické minulosti otce Viktora Von Freeze a o Viktorově počátku jeho práce pro Thomase Wayna. Je to zajímavé, je to rozšiřující, ale neohromí to.