Batman Dvojník

Temnější podobenství už tak dosti temného rytíře, které si pohrává s psychologií bezradného detektiva na jedné straně a fanatického zločince na straně druhé. Dlužno podotknout, že scenárista Mattson Tomlin dokáže po celých sto šedesát stran udržovat napětí a zároveň nápaditě gradovat příběh tak, aby byl člověk nucen příběh číst pokud možno v kuse. Což ještě podtrhuje kresba Andrea Sorrentina, jež dotváří tu správně pološílenou a pokřivenou atmosféru celého vyprávění. Příběh vás tak nutí spíš přemýšlet, než pouze hltat výbušnou akci, přičemž není vůbec nouze o silná a kvalitní témata. Takhle má vypadat noir v superhrdinském světě. Jen samotné vyústění mě však maličko zklamalo; je znát, že jak se tvůrce snažil hrát s minimem postav, v závěru se to maličko obrátilo proti němu. Stejně tak jsem úplně nepochopil tu potřebu vytvářet alternativní vesmír bez Alfreda a s mnohem více frustrovanějším Brucem Waynem, protože ve své podstatě šel příběh zakomponovat i do klasického kánonu. No co už…

Dvojník je zajímavá kniha ve více ohledech. Rozhodně má působivý úvod...  Psychiatrička Bruce Wayna najde dost zrasovanýho Batmana, a zjistí, že to je je jí pacient. A chce vědět, co se všechno stalo. Nejenom ten večer. Když jí všechno řekne, nepráskne ho. Taky má zajímavý celý děj... Nad městem dohlíží někdo, kdo je sice oblečený jako Batman, ale není to Batman. Navíc je ten někdo dost nekompromisní a zabíjí. A vlastně má zajímavé postavy... Tím myslím dvě hlavní ženské postavy. Obě ženy jsou prostě skvěle napsané a jejich chování dává smysl. A mají pro celý příběh velký dopad. Osvěžující způsob vyprávění... Tady nebudu psát nic konkrétního. Napíšu jenom, že občas něco vypadá jinak než to vážně takové je a odhalení skutečnosti je o to zajímavější. To má nejspíš i spojitost s tím, že je autor knihy scénárista a ví, jaký fígly fungujou. Protože já byla celou dobu napnutá jako kšandy. Když nás třeba děj nechá v jedné scéně a potom se do ní postupně vrací. Zároveň tohle napětí udrží celou dobu. A mě se to prostě líbilo. Moc. Kresba, která nemusí sednout každému... Mě ale sedla na 1000%. Je temná, místy dost nekonkrétní jako když se skládá koláž. Většina panelů je prostě šílených, ale všechno tam dává smysl, a je přehledný. A na několika stránkách jsem se zastavila poměrně dlouho a jenom zírala. Tohle bylo prostě nádherný. Batman: Dvojník je kniha, která je spíš o Batmanovi, než o jeho dvojníkovi. A jak zvládá to, že si ostatní myslí, že je vrah ne ochránce. A když najde svého dvojníka, co potom? Odmaskuje ho sám v masce? A všechno bude jako dřív? Protože tohle bude mít svoje následky. Ať už celá věc dopadne, jak dopadne, bude to mít následky. Je pouze otázkou pro koho. Možná pro všechny... Je to kniha, kterou by si měl přečíst skutečně každý, protože je prostě dobře napsaná. Našla jsem tady v komentářích zmíněno pár výtek, které jsou proti logice Batmana. Já je tam naprosto respektovala z toho důvodu, že tohle je začátek jeho "kariéry". Chybuje, není dokonalý, trochu se mi na jazyk dere slovo naivní (ale jenom lehce), byť plný naděje a důvěry v lidi (kvůli tomu na konci), ale tím to zároveň působí strašně lidsky. Tenhle přístup mě baví :) Navíc je kniha sama o sobě moc hezká. I když se sundá přebal. A teď ten bod, který by měl být teoreticky v hodnocení na posledním místě, ale lidi to teď strašně řeší, tj "co to vlastně je". Kniha vyšla jako podpora filmu (tak to u nás bylo prezentováno) The Batman a bylo o ní tvrzeno, že je to dobrý materiál na čtení před filmem. Maximálně bych s tím souhlasila kvůli navodění atmosféry. A co jsem měla poradu se strejdou goglem, protože nikde jsem to nenašla napsaný na férovku, ale smysl dává to, co píše kolega memphisz, vzhledem k tomu, že se Tomlin motal kolem Batmana už předtím. Ale všimla jsem si, že dost lidí si na tomhle poslední dobou ujíždí. Na zoufalé potřebě všechno někam zařadit. A bohužel jsem si všimla i té odvrácené strany. Že když to neví, tohle se odrazí v hodnocení.