Básně na Cestu

může bytí unést denní příval touhy přemýšlel jsem jestli do umírajících vdechoval vzduch aby jim prodloužil život a oni pochopili že je hodlá zabít ó Hospodine vím že ti dlužím k tvým svatým se modlím to bych snad mohl získat bazální přízeň nebe božskou mírou věcí se dívat jak chřadnu až pomine počítá se násilí jako špatný sen povolnou zeď domu pozvolna proplétá stoupající pramen spodní vody mé vyzáblé tělo pohltí oděv hřejivého smutku ach ty kalhoty jak škrtí v rozkroku a vrývají se do prostaty podstatou myšlení