Třetí svazek reprezentativního výběru Nezvalovy tvory nám přibližuje pozdní tvůrčí období básníka. Asi nejzdařilejší část monografie tvoří již v prvorepublikové době vytvořený soubor 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, zbylá poválečná poezie je již kvalitativně o stupeň horší. Myslím, že nemá cenu připomínat notoricky známou autorovu pouť, Nezval patřil k těm, kteří se plně ztotožnili s poúnorovým směřováním nového režimu a svou tvorbou i jinou činností jej pomáhali legitimizovat. Editoři naštěstí kulantně vynechali nejkontroverznější (a myslím, že i z hlediska umělecké hodnoty nejméně zdařilé) články autorovy poezie – Stalina, Zpěvy míru apod., socialistický realismus je zde tedy zastoupen o poznání přijatelnějšími a do očí méně bijícími soubory. Nelze opominout (zvlášť ne u tohoto výtečného trojdílného výběru Nezvalovy poezie, kdy první dva svazky zahrnují autorovy sbírky 20. – 30. let) srovnání různých období jeho tvorby. Z té vychází jeho pozdější sbírky jako daleko slabší, méně invenční, jakoby šedivě průměrné, a porovnávat je s jeho geniálními surrealistickými a poetistickými pracemi mi přijde takřka až nepatřičné.