Expresivní verše - jak je Seifert fascinován ženami, tak je Hejda fascinován smrtí. To je jeho téma. To, že kolem je zpravidla spousta sexu, vesnická hospoda, nemocnice apod. je tak trochu stylizace vytvářející kontrast, kontext, určující naladění. Ale hlavní téma je smrt. Na Hejdově tvorbě se mi líbí konzistence, že ze sbírky do sbírky lze přecházet téměř plynule. Časoprostor buude působit podobně - vesnická hospoda, vytržená z budovatelkého elánu, svět zastavený před devastací totalitou, která se zde ozývá právě jen hlasem, ohlašujícím smrt. Působí to skoro jako nepodařený útěk před realitou, která byť baudelairovsky estetizovaná, nezakryje svou pravou podstatu. Kvalita jednotlivých básní je ale, řekl bych, kolísavá. Některé jsou skvělé, u jiných nechápu, proč měl autor potřebu se o ně dělit...