Barakuda

„Nikoho nešetřete! S výjimkou ženských, pokud tam nějaký jsou!“ (Kniha první: Otroci) Líbí se mi přiznání tvůrců na počátku této knihy, respektive „dvoj“ knihy, že Piráti z Karibiku jsou jedním z důvodů, který je inspiroval k vytvoření tohoto příběhu. Zároveň však upozorňují na fakt, že Gore Verbinski dal do příběhu Pirátů z Karibiku tolik věcí, speciálních efektů, pirátů všech národností, rockových zpěváků, vrávorajícího Jacka Sparrowa, mořských monster...atd a že to „atd“ je až hrozivé. Jejich příběh prý bude rozvážnější, jednodušší a srozumitelnější. Malá ochutnávka: Mou mysl zaměstnával příjemný sen. Všechno v něm bylo v pořádku. Krásné ženy se na mě usmívaly a nabízely mi truhly plné zlata, nebo to bylo naopak. A pak, ne... nic nebylo v pořádku. Jak mi napověděl výstřel z děla... BOMMMMMM Byla jsme napadeni! BOOOOOOMM „Každý v tomto příběhu spadl do své pasti“. Musím přiznat, že všechny ty souboje, diamanty, změny pohlaví, vraždy a v neposlední řadě i otroci jsou již tisíckrát ohranou písničkou. Avšak kreslenou formou pojatý příběh o pirátech jsem si přes všechny ty „kopírace“ užíval. Ano, ta inspirace hlavně Pirátů z Karibiku je tu silná. Svazek se skládá ze dvou příběhů. Kniha první se jmenuje „Otroci“ a kniha druhá má název „Jizvy“. Pro mě jsou oba příběhy spíše průměrnou zábavou. Citát: Ke svým vlastním zvratkům se neotáčej zády. (Kniha druhá: Jizvy)

Všetci sa raz stretneme na karibskom ostrove. Keď dôjde reč na pirátske príbehy, zákonite sa začne skloňovať Stevensonov Ostrov pokladov a jeho komiksový sequel Dlouhý John Silver. A tiež Piráti Karibiku. To vo svojom úvodnom slove priznáva i sám scenárista Jean Dufaux (Murena, Sága Valty). Hoci je Barakuda skvelý (francúzsky) komiks a jednoznačne si zaslúži 4*, Dlouhý John Silver sa mi páčil predsa len o plachtu viac. A to nielen po scenáristickej, ale i výtvarnej stránke, hoci i tá v Barakude je úžasná a krásna. Zatiaľ sme len na samom začiatku, takže je prítomných veľa priateľstiev, nepriateľstiev, miest, udalostí, flashbackov, motívov, postáv a vzťahov, čo síce je spracované prehľadne, ale zároveň to jemne nudí, keďže z toho na čitateľa padá pocit povinného rozjazdu na šachovnici s tušením, že to drajv dostane až neskôr. Ostatne, i Dlouhý John Silver ma naplno dostal až vo svojej druhej polovici, takže možno sa história zopakuje. Bez debaty sú štedré rozmery a tvrdá väzba, ktorými Barakudu (tradične) vybavil Josef Vybíral. Trochu mi vadilo, že na to, ako je scenár sexuálne poburujúci, vyhrotený, explicitný a škandalózny, je ilustrátor Jérémy (Rytíři z Heliopole) naopak divne hanblivý.