Bandury

Kniha má všechny symptomy dobrého thrilleru, a přesto hodnotím slabší trojkou... vraždy dvou dívek + barvité prostředí lesnatého kanadsko-amerického pohraničí+ (moje oblíbená) doba, v níž se děj odehrává (konec 60. let). Konečným produktem tohoto lákavého řetězce je bohužel těžkopádný příběh rozvleklého děje, do nějž autorka zahrnula několik žánrů, aniž by jediný z nich dotáhla k dokonalosti. Jsou příběhy, které navzdory objemnosti díla či důkladným popisům čtenářovi "kloužou do krku" lehce a rychle - a jejich protipólem jsou kostrbatá vyprávění, jež i při dodržení všech koherentních vazeb nějak "drhnou". Umění prvého je totiž přesně to, co z učedníků dělá MISTRY. Je mi líto - pro mě je tato autorka stále učedníkem....

Bandury mi stylem vyprávění (takovým tím vševidoucím okem) připomněly Chrám mrtvých dívek. I tady se totiž podrobně nakoukává do života několika postav. Ospalá osada kolem jezera se probudí z letargie, když se postupně ztratí dvě dívky, nerozlučné kamarádky. Jestli si za něco zaslouží Bandury pochvalu, je to jazyk, poetický styl, který mě vrátil do dětství a mládí plného vůní, kdy týden někde u vody byl to nejlepší, co se mohlo stát. Jako detektivka sice nefunguje stoprocentně, ale za ten pocit, že jsem na Bandury strávil kus léta, si zaslouží doporučení a mnohem víc čtenářů.