Balerína

takové...cože to vlastně chtělo být ? detektivka, nebo psychologický román ? autor zřejmě i schválně zvolil trochu podivné hlavní hrdiny, aby nás zmátl..a nebo, který umělec je vlastně normální ? Styl psaní - sáhodlouhé přemýšlení...nastavování vět. Pohledy a myšlenky inspektora. Jeho odhadování lidí i podle vůně...Radostné snídaně s kolegou. Spousta nenávisti, odříkání, závisti a sexu. Jako prostředku moci, jako zdroje traumat. A pak se divte, že poteče krev...co ale nemůžu překladu a korekci odpustit, jsou rány do srdce na PRAVÉ straně hrudníku..jako fakt ??? knížka se četla dobře - obsahově, ale font, a hlavně velikost písmen-- takové blechy jsem teda už dluho neviděla, natož nečetla. Není však vysloveně špatná. Kdo chce zkusit něco jiného než klasiku, pojďte do opery... "to Karolině ušetřilo část bolesti. Kdyby čepel narazila na žebro, byla by se mohla zlomit. Mohla se roztříštit. Rozlomené žebro by se mohlo zarýt do plíce. Takové zranění by bylo velké. Smrtelný zápas by se dlouho protahoval. Takhle to ale šlo rychle. Překvapivě rychle. KOmisař uchopil jednu Karolininu ruku a prohlédl si její nehty. Byly světle růžově namalované. Nedolámané. Ne natržené. Žádná kůže. Žádná krev. Nebylo vidět žádný vlas. Nebránila se. Někdo, kdo ji znal, ji vzal život. Překvapivě. Jako blesk z čistého nebe. Náhle. Vítr se zvedá. Černé hory mraků stoupají prudce vzhůru. Větve se v prudké bouři ohýbají. Lámou se a zmítají. Listy se trhají a jsou odnášeny větrem. spouští se krupobití. A přitom ještě svítí slunce.." Asi tak.

Jiné prostředí, vše květnatě rozepsané. Konec dobrý.