Balčik

Veskrze moderní poezie, a přesto je v ní ukryto něco impozantního, až antického. Působivé.

Balčik Radky Rubiliny je sbírka, která na mne hluboce zapůsobila. Rubilina vypráví mýtus, sama ho vytváří, zároveň všechny události lidské, osobní i světodějné vidí pod prizmatem toho mýtu. Mýtus prorůstá její každodenní bytí, proudí její krví, je ho cítit všude, skoro až v bříšcích prstů. Zároveň ale básnířka nic nestvá na odiv: vyjadřuje se prostě, ale ne banálně, její verše mají v sobě hutnou "spodní mízu". Dlouho jsem nečetl nic, co by mělo tak silý spodní tah a dokonce jsem si říkal tady poprvé čtu v české poezii něco, co se mytologickým zpsůobem nazírání na současnost blíží třeba Eliotovi (já vím, tyhle paralely jsou spíš zatěmňující). Zároveň je to velká elegie za odchodem někoho nebo přímo celého světa, smiřování se s vlastní smrtelností. Balčik mne nadchnul.