Balady vrahů a další povídky

Veľmi zvláštna, ale zaujímavá, originálna a kvalitná kniha. V jednotlivostiach možno nie dokonalá, avšak "v celku" ponúkajúca mrazivú štúdiu drsnej doby, v ktorej žijeme a ktorá je nejeden raz hororovejšia, než najdrsnejší horor, aký ste kedy videli/čítali. Poľský horor mi pripomína slovenské umenie vo všeobecnosti. Akoby večne utrápené, politicky angažované (a v neposlednom rade najmä zaťažené), vnútorne nepokojné, ufrflané, smutné, depresívne, večne zahrabané v minulosti, sociálne... Skvelá obálka. Zase, Michal.

Tohle bylo mé první setkání s polským hororem (když nepočíám česko-polskou antologii Třináctá hodina, kterou sestavil Honza Vojtíšek) a bylo to velmi děsivé setkání. V pozitivním slova smyslu. Kniha samotná je rozdělena na dvě poloviny - tu první tvoří balady vrahů - krátké, úsečné povídky s jasně daným tématem. Tato část mi úplně nesedla. Byly skvěle napsané, o tom žádná, ale mnohdy se jim přes svou krátkost nedařilo plně rozvinout nastolené téma, zdálo se, že jen kloužou po povrchu. A protože byla tato část nazvaná Balady vrahů, bylo jasné, jaký motiv bude čtenář v jednotlivých povídkách hledat. To mi trošku kazilo požitek ze čtení. Zcela ho však napravila druhá polovina povídek. Ty byly rozsahově delší a zatraceně skvěle napsané. Mnohdy s hlubokými myšlenkami, tu kombinující brutalitu vyjádřeného s až poetickou formou vyprávění. Co je však spojuje, je pocit hlubokého smutku a melancholie, což z těchto povídek nedělá lehké čtení, čtenář si je prostě musí dávkovat.