Bába Bedla a dívka na hřebeni

To bylo něco tak zvláštního, kouzelného, snového, dlouho jsem nic podobného pro dětského čtenáře neměla v ruce. Díky velmi originálnímu textu paní Pilátové a ilustracím paní Trchové jsou Bedly opravdu skvostné kousky. Voní lesem, houbami, přírodou... Celá recenze je pod prvním dílem BÁBA BEDLA v záložkách recenzí od Knižní střípky.

I když má tento druhý díl lepší recenze i hodnocení než první, mě se líbil o něco méně. Ale dívám se na to optikou dospělého člověka, kdy na mě utrpení čtyř dětí na sklonku druhé světové války působilo více, než příběh Ari prahnoucí po pomstě někdy v průběhu snad sedmnáctého či osmnáctého století. Ale nepochopte mě špatně, ani tady nemá ústřední hrdinka zdaleka lehký život. Popravili jí otce, matka zemřela žalem a ona přežívá sama v horách. Bába se v knize dostává celkově do ústraní, protože Ari se naučí naslouchat skrze čas sama, ne pomocí hub, ale lišejníků. Prožívá tím zčásti i příběh nevykonané pomsty španělské princezny. Nakonec se jí podaří uvěznit zlého knížete v čase v Minotaurově labyrintu, ale jako všechny pohádky, i tato má šťastný konec. Bába Bedla tak může zase usnout a v jiné době pomoci dalším dětem. A já se na to moc těším.