Azimut

„Od téhle chvíle dělejte všechno po mně. Nenápadnost, obratnost, mlčení. Naše těla jsou liány.“ (Temná mračna, bílý závoj) Kniha druhá ze série Azimut obsahuje dvě povídky. „Temná mračna,bílý závoj“ z roku 2018 a o rok starší „Poslední zimní námrazy“. Jedná se o poslední dva svazky uzavřené pětidílné série. Komentáře k oboum povídkám najdete v sekci „Části děl“ u této knihy. Tvůrci zůstali stejní: scénář Wilfrid Lupano a kresba Jean-Baptiste Andréae. Tak že, co se týče kresby, očekávejte to, co bylo v prvním svazku. Citát: A teď, protože očividně přesně to se ode mě čeká, půjdu až na krev. Úplně na krev! (Temná mračna, bílý závoj) Co se týče scénáře, mám dojem, že volba slov a používaných výrazů tak trochu hraničí z výroky mistra Jodorowskyho. „Pohlavní přeborník“ vede. Ale což, možná to tomuto příběhu dodalo tu správnou vizáž a možná proto mně to také bavilo. Možná časem přehodnotím a přepíšu dějiny, ale zatím to nechám tak, jak to je. Dvanáctá hodina ještě neodbila. Na konci každé knihy opět najdeme Encyklopedii Chronopter. Tak že čtěte, ať vám ten čas neutíká tak rychle. Citát: Musela se stát nějaká chyba. Měl přece žít do konce času. „Tak to asi přišlo“. (Poslední zimní námrazy) Z těchto dvou příběhů jsem těžko, přetěžko určoval, který z nich je lepší. Zatím, co čas letěl já váhal, zda byl lepší první příběh a nebo ten druhý. Nakonec, ještě než „vyletěl ptáček“ jsem se rozhodl. První příběh je akčnější, vtipnější a mysterióznější. Ve druhém díle tohoto svazku mě překvapila jen Anachronda. Ano, ano, vězte mí pohlavní přeborníci. Temná mračna rozhodla a já ve skrytu duše víc fandil Manipu Le (i když její máma také není špatná partie) a Evženovo rozhodnutí. „ Zemřeme si v náručí, má lásko.“ Citát: Dohoda je jasná: Aby jste vy dlouho žila, musejí jiní umírat. A to rychle. (Poslední zimní námrazy)

„On je to jistý králik. Bílý. Ale možná vám to nevysvětluji dobře.“ Po dočítaní jednotky som dvojke „sľúbil“, že ak scenár nezačne byť taký, že by ma bavil, pôjdem s hodnotením nižšie. Že nedám 4* „len“ kvôli kresbe a skvelým nápadom v scenári, avšak pozor, nie skvelému scenáru ako takému, to sú dve rozdielne veci. V tom som sa i po druhom čítaní úplne strácal, priveľa postáv, v ktorých som sa neorientoval, neustále som zabúdal, o čo komu ide, u niekoho to ostatne ani nebolo jasné. Hoc vo filmoch, komiksoch a knihách nemám rád klišé, už Hitchcock vravel, že je s ním lepšie začať, ako pri ňom skončiť. A tak mi napadlo, že základná chyba (inak pôvabnej a rozkošnej) série Azimut je, že jedno také klišé neponúkla. Možno by stačilo do vtipného, čertovsky jedinečného a zábavného, ale zároveň absolútne nezrozumiteľného, univerza zasadiť postavu, ktorá by v ňom bola nováčikom a bolo by jej neustále treba vysvetľovať rôzne zákonitosti, pravidlá atď. Neviem, či som to pochopil správne... je to o králikovi, ktorý je zároveň severným pólom? Takže držím sľub a v druhej (poslednej) knihe idem s hodnotením nižšie. Áno, kresba je fakt skvelá a nabúchaná neskutočnými nápadmi, ako sa hovorí: to jeden nevymyslí. Ale jednotlivé postavy (a že ich bolo) mi boli ľahostajné, tak nejak celkovo som nerozumel, čo sa deje... a bolo mi tom fuk. Myslím si, že ak by to vydali v jednom omnibuse, hodnotil by som ho 4*, ale pri rozseknutí na dve časti som si proste od druhej získal odstup a tak som scenár vnímal prísnejšie resp. viac mi do pozornosti udrel scenár, ktorý ma skrátka neoslovil.