Až na (kostní) dřeň

Mé hodnocení této knihy je nižší, ale to nic nemění na tom, že autorka určitě musela prožívat krušné chvíle po celou dobu nemoci a to zaslouží obdiv i uznání!!! Bohužel mi nesedl styl vyprávění, kterým byla kniha napsána. Působilo to na mě totiž dosti odosobněně (omlouvám se za toto hrozné slovo), stroze a popisně. Skoro jako "příručka" pro nemocného na začátku léčby, pokud tedy chce vůbec vědět, co všechno ho během léčby čeká. A protože jsem si v nedávné době prošla s manželem strastiplnou cestu onkologickou léčbou, můžu potvrdit, že vše je popsáno velmi realisticky a pravdivě. Mnoho mi kniha připomněla a jak píše Mariva v komentáři níže, i já jsem stejně jako ona asi masochista a čtení příběhů s touto tematikou vyhledávám... Jsem ale nakonec ráda, že jsem si knihu přečetla a když nic jiného, vezměme si z ní alespoň poučení o důležitosti samovyšetření prsou a hlavně včasné návštěvě lékaře při objevení sebemenšího problému!!!

Strohé, spíše dokumentární vyprávění, čím víc sušší, tím víc syrovější. Může to potkat každou z nás, i když to nikdo slyšet nechceme. O to víc při čtení mrazí. Odosobněný styl mi nijak nevadil, brala jsem to spíše jako výpověď než román.