Až jednou potkám svého Pána

Soubor skvělých textů a důležitých textů spisovatele, který viděl dál, za horizont svého vlastního života a sdělil o Spojených státech něco, co se ukazuje jako klíčové. Nejlepší povídky (Erik, Sonnyho blues, Když jsi vyšla z pouště) již česky vyšly časopisecky. K jednotlivým povídkám: Skála - otec jako celoživotní trauma. Výlet - náboženství v jeho nejextrémnějších letničních podobách černošského sboru, na jehož pozadí se rozechvěle rodí homoerotická láska. Úvod nebo apendix nebo jakoby samostatná kapitola románu Jdi a hlásej to z vrchů, a to včetně traumatu z krutého otčíma. Erik - ponor do mužské bolesti a ponížení. Předchozí stav - tady, v ponižování a nedůvěře se obnovuje odvěká nenávist mezi černými a bílými. Sonnyho blues - naprosto geniální text o lásce, obavě, odpovědnosti, svobodě, tíži života, útěku, náboženství a hudbě. Katarzní závěr popisující Sonnyho blues je unikátní a vyrovná se mu snad jen Balzacova povídka Massimillia Doniová s úchvatným líčení Rossiniho opery Mojžíš v Egyptě. Dnes ráno, dnes večer, tak brzy - návrat z Francie do USA se všemi hrozbami a traumaty. Autorova zkušenost. I čtenář povídku opouští s obavami o její postavy. Krásné vyznání lásky Paříži a jejím nočním obyvatelům. Když jsi vyšla z pouště - typicky Baldwin, v jehož textech je stále přítomno rasové napětí, neschopnost soužití Afroameričanů s bělochy, nenávist a latentní či otevřené násilí. Až jednou potkám svého Pána - tahle črta líčí cosi, co je sice nepochopitelné, ale reálné: násilí jako afrodiziakum. Ach jo. Summa: Baldwine je třeba překládat a vydávat - a číst.