Líbil se mi první díl a líbil se mi i tento. Je to sice úplně jiné fantasy než na co jsem zvyklá, ale vůbec mi to nevadilo. Nejvíce jsem si oblíbila Tristana a Nica a Parisa mi lezla na nervy úplně stejně jako v předchozím dílu. Kniha se skvěle četla, jen je škoda. že to ho tam nebylo moc o té Společnosti. Konec byl zase otevřený tak jsem zvědavá na další díl, který by měl být i závěrečný.

3 - 3,5 Tak musím říct, že Atlasův paradox mi dal docela zabrat. U první knížky jsem se cítila jako na hodině filosofie, která mě nějakým záhadným způsobem neskutečně bavila a u druhé jsem měla pocit, že bych si potřebovala půjčit mozek teoretického fyzika? Zatímco u prvního dílu mi stačilo, že knihu táhnou komplikované postavy, kterým jsem naprosto propadla, a vztahy mezi nimi, tak u tohoto dílu mi to nějak nestačilo a vlastně zatím pořádně nevím, co si myslet a jak knihu hodnotit. Už první díl místy působil hodně abstraktně, což dělalo to filosofování protkané s fyzikou (čas, červí díry apod), ale tady jsem byla často hodně ztracená. Je to opravdu hutné čtení, na které je třeba se hodně soustředit, a snadno vám zamotá mozek. Jsem ještě schopná vnímat, že je ta knížka vlastně geniálním příkladem dark academia záležitosti pro dospělé (kritika systému! bádání!), ale přála bych si, aby to autorka napsala víc tak jako pro blbečky jako já, kterým fyzika nikdy nešla a celkově jsou spíš humanitně než vědecky zaměření. Mimochodem stále jsem měla ráda ony postavy a neskutečně mě bavila dvojice Nico & Tristan. Jejich rozhovory stály za to a jejich dějová linka mi připomněla premisu filmu Hráči se smrtí/Flatliners (PS: první je z roku 1990. remake z 2017. V novějším hraje tam třeba Elliot Page, Diego Luna, Nina Dobrev ještě jsem ho neviděla). Možná to bylo momentální nastavení. Možná jsem od března 2022 zblbla. Možná je ta dvojka fakt tak jiná a ještě více abstraktnější. Asi 30% jsem četla v angličtině, pak jsem přešla na překlad. Nezměnilo to nic. Za výtisk knihy k recenzi děkuji nakladatelství Laser společnosti Euromedia Group.