Artemis Fowl

Do letošního vydání reedice téhle knížky jsem netušila, že vůbec existuje a musím se přiznat, že závidím všem svým vrstevníkům, kteří měli možnost si tenhle skvost přečíst jako děti! Bože, jak moc bych si přála dostat se k ní když mi bylo tak 12, vím jistě, že bych to hltala a zamilovala si to. Zbožňuju ten humor, postavy, výborně vymyšlenou zápletku, je to prostě úžasná dobrodružná jízda (nejen) pro mladší čtenáře, které už nebaví princezny a rytíři. Je to chytrý, vtipný a zkrátka skvělý příběh a jestli někdy budu mít děti, rozhodně to budou milovat taky.

Znáte ten pocit, když přečtete Pána prstenů, dočtete Narnii, všechny dosud vydané Harry Pottery, Nekonečný příběh a pak se potloukáte po knihovně v mládežnickém oddělení a najednou je vám všechno malé? Asi v tomhle rozpoložení jsem se setkala s Artemisem. Kdybych ho předřadila všem výše zmíněným dílům, byla bych zřejmě nadšená. Takhle v první chvíli způsobil spíš zklamání, že jsem ve svých dvanácti či třinácti překročila horu dětské fantasy. Ale abych byla fér, má to akci a spád, vtip a spoustu nápadů. Jde vstříc dětem, ale zase ne zcela podbízivě. A postava dětského padoucha je jednoznačně osvěžující. Kniha mi nasadila mnoho brouků do hlavy, a tak jsem musela ověřit, jestli telefonát z pouliční budky obsahující řetězec vhodně volených slov spustí nějakou akci. V restauracích jsem zásadně žádala vodu bez ledu. A nakonec mi tato kniha zprostředkovala osobní iniciační moment - přivedla mě k encyklopedii, kde jsem hledala, jak funguje kevlar. V té chvíli jsem došla k poznání, že ona encyklopedie je v mnohém uspokojivější než Artemis a otevírá okna dál než do země hi-tech skřítku. Hodně nadějí jsem vkládala do šifry plazící se zápatím stránek od začátku až do konce knihy. To napětí, jestli to nakladatel přeložil i s ní, nebo se budu muset popasovat s angličtinou. Jestli to vůbec rozlousknu. A ano, dali si tu práci, šifra je v češtině. Rovnou vám říkám, že kdo neluštil, nepřišel o žádné šokující odhalení, ale neotřelý prvek to přece jen je.