Do tohoto dílu se mi bohužel nedařilo začíst, možná i proto to má zase o další hvězdičku nižší hodnocení než předchozí díl, který jsem dočetl před rokem a půl na pár posezení. (Knihy od Steraka si předobjednávám, takže jsem ji měl rozečtenou téměř od doby kdy vyšla) Celkově mi většina knihy přišla jen jako takový méně zábavný filler, kde na pár stránkách Arilla objevuje své nové síly a zbytek jen víceméně povrchně představuje postavy a město. I nový svět na kterém se tato kniha odehrává na mě působil, jako by neměl duši, ale možná je to jen tím, jak dlouho jsem tuto knihu s přestávkami četl. Rozhodně se těším na další díl, i tato kniha stejně jako ostatní mají skvělé myšlenky a nápady, jen mi nepřišla tak čtivá jako ostatní.

Na Citadelu padly stíny a blíží se konec Aldolonu, který nemůžou zastavit ani samotní bohové. Arila: Stíny Citadely mě uchopila a nepustila až do samotného konce. Než však začnu mluvit o knize jako takové, musím opět složit poklonu autorovu posunu ve psaní, u kterého jde s každou další knihou vidět stále větší a větší pokrok. Jeden z největších plusů knihy je velmi poutavý příběh, který se čte opravdu skvěle a odsýpá bleskovým tempem. A tady přichází za mě největší mínus - příběh odsýpá AŽ MOC rychle. Místy jsem měl pocit, že bych se rád zastavil a s některými postavami se seznámil blíž. Občas jsem chtěl jen posedět s Arilou, Hararim či dalšími postavami, abych se o těch nových dozvěděl více, nebo abych naopak nahlédl do mysli postavám už známým. Kvůli nedostatku podobných scén na mě postavy v knize místy působily skoro až "ploše", a to včetně těch, které už znám. Pokud by kniha měla o řekněme 20 stránek více a těchto 20 stránek by se soustředilo na osobní příběhy postav, na jejich charaktery, motivaci či backstory, byl bych v sedmém nebi. Na zážitku mi i mírně ubíraly momenty, kdy se vyskytl nějaký problém, který bylo potřeba překonat, a v zápětí se zrodilo řešení, které až na pár drobností fungovalo. Přestože to samy postavy několikrát řekly, já jsem jako čtenář nikdy neměl pocit "nacházíme se v zoufalé situaci a hledáme zoufalé řešení, které nejspíš nebude fungovat". I v tomto ohledu bych se přiklonil k pár stránkám navíc, které by mi více přiblížily zoufalost celé situace, abych potom se zadrženým dechem čekal na to, jestli ten absurdní plán nakonec vyjde. Přestože se tedy kniha bezesporu četla skvěle, napětí jsem během čtení moc necítil. Co je na druhou stranu potřeba opět vyzdvihnout jsou "moudra" rozesetá do celé knihy. Ať už je to koncept, kolem kterého se celá kniha točí, nebo jen větička tady či tam, třetí Arila nabízí spoustu momentů k pozastavení se a popřemýšlení nad slovy postav. I přes všechny výtky, které jsem zde zmínil, jsem ale zvědavý, jakým směrem se příběh Aldolonu vyvine, protože je to rozhodně příběh, který stojí za to následovat až do samotného konce.