Archeologie, má lásko

I když knihy o historii cíleně nevyhledávám, když se mi nějaká dostane do rukou, většinou po ní s chutí sáhnu. To je případ i teto novinky nakladatelství Beta. Její anotace mě ihned utvrdila v tom, že kniha Archeologie, má lásko bude stát určitě za přečtení. Píše se v ní, že autor knihy, Dr. Theodore Papakostas, nabízí podmanivou cestu do hlubin starověku. Což zní opravdu lákavě. Text však dále pokračuje: V těsném prostoru athénského taxíku zažijí náhodní spolucestující horskou dráhu emocí. To, co začíná jako den v pekle, se pomalu mění v cestu napříč staletími. Hrdinové a darebáci, bohové, polobozi, lidé a zvířata se účastní oslnivých, dojemných příběhů, které všech pět cestujících spojuje s prastarou zkušeností a naším společným lidstvím. Jak už jsem zmínil v úvodu, jde o populárně-vědeckou knihu s využitím beletristických prvků. V praxi to funguje tak, že autor nejprve uvádí téma formou konverzace se svými spolucestujícími v taxíku, a teprve poté přechází k výkladu konkrétní historické události či k popisu významné osobnosti. A nutno říct, že je to velmi zábavné. Tedy alespoň zpočátku. Prvních asi sto stránek jsem měl knihu problém odložit a hltal jsem každý příběh, který mi autor předložil. Problém je však v oné vyprávěcí části, neboť ta po nějaké době začne působit strašně uměle a kostrbatě. Navíc jednotlivé postavy nejsou moc sympatické. Tedy až na samotného autora, který to vyvažuje. Člověk si pak začne říká, jestli by nebylo lepší o daných osobách či událostech starověkého Řecka vyprávět bez onoho úvodního klábosení. Ve výsledku však nemůžu říct, že bych se nebavil. Kniha Archeologie, má lásko je nabita zajímavými informacemi, které jsou navíc předány jednoduchou a srozumitelnou formou.

Když nevíš, jak dál, prskni tam inkluzi, to je v dnešní době povinnost. Vyhozené peníze.