Tak předně musím napsat, že toto není thriller. Thriller vypadá jinak a především mi po jeho přečtení není tak těžko jako po této knize. Toto je celkem drsné psychologické drama o traumatizujících rodinných vztazích. Námětem je odcizení mezi rodiči a dětmi, citové konflikty, hojení emocionálních ran a odpuštění, je to zkrátka o krutostech života. A aby toho nebylo málo při té obrovské citové bouři v celé rodině, je i o dospívání a uvědomění si vlastní identity včetně té sexuální. Akvárium je velmi silný příběh a já jsem ve druhé polovině knihy při čtení některých scén až ustrnula. Bylo mi líto všech. Je důležité odpustit druhým, ale stejně tak nebo možná i víc, je důležité odpustit sám sobě... Líbí se mi, jak se autor vypořádal se závěrem. Tady v té emocionální smršti to nebylo jednoduché zvládnout tak, aby nepokazil celou knihu. Doporučuji s upozorněním, že je to až bolestné čtení, ale rozhodně stojí zato.

"Žijeme jenom jednou, tak musíme doufat v milost". Román o dospívání a rodinných vztazích s metaforou akvarijního světa. Pro mě výjimečný tím, že mi z hlavy nezmizí, budu si pořád pamatovat tu krutost a na druhé straně lásku, na níž je postaven. Je to velice podmaňující čtení, vyvolávající všechny druhy emocí, střídajících se rychlostí blesku. Opravdu silné čtení, kterého rozhodně nelituji. Ovšem chování matky i přes její životní trauma jsem nevydýchala. Tohle ne. Někdo psal že se mu nelíbily scény z mořského světa (popisy ryb a jiných živočichů), já jimi byla naopak uchvácena. Za ty drsnější scény jednu * uberu, ale patřily tam, takže nevím, jestli jsem spravedlivá. Většina thrillerů je oproti tomuto slabý čajíček.