Apeirogon

Boha jeho, jeho a jeho taky... ta intenzita zoufalého zmaru světa pohltila celou moji existenci... já tam byla... nedokázala jsem být ani na okamžik jinde... mám pocit, jako by mi každé jedno písmenko uvízlo hluboko v duši... mluvit... já tolik potřebovala mluvit... podrobit i tu sebedrobnější myšlenku sáhodlouhému výslechu... úzkost a téměř až hmatatelný strach o ně všechny mě doslova paralyzovaly... strach o lidstvo samo... člověk člověku katem... dokonale zpracováno tisíc a jedno veledůležité poselství smíření v časech smutně krvelačného nemíru... až příliš mnoho emocí mnou cloumá... díky za tak neotřelý literární počin plný lidskosti... do dnešní možná trošičku jednostranné doby je ho sakra moc třeba!

Tak komplexní. Palčivé. Pacifistické. Lidské! Levicové, myšleno v dobrém slova smyslu. Vybroušené do posledního mávnutí holubičím křídlem. Kniha o obrovském snu smíření dvou nesmiřitelným národů, jež by neměl být jen utopistickým "blábolem". Mnohovrstevný román vracející se neustále k dvěma fatálním momentům, k dvěma zdánlivě rozdílným a přitom stejným tragickým příběhům. Je to čtení o absenci lidství a přitom je ho tam tolik! Občas stačí jen vystrčit hlavu z vlastního písku... Těžko vysvětlit pravý pocit z této neznámé pouti podél Jordánu. Snad by se dala s nadsázkou označit za celospolečenský pamflet za smíření, za boj proti násilí, jež dělá násilí. Byť zůstane v nerealistické snové podobě, je důležitým náhledem na jeden z nejsložitějších geograficko-politických problémů současnosti.