Antigone Rising

Kniha se zabývá různými tématy, která dnes hýbají světem, minimálně tím feministickým, a ukazuje, jak některé vzorce mají svůj odraz již v řeckých mýtech a společnosti. Když se na to podíváme takto, jde o docela depresivní čtení, protože to znamená, že některé škodlivé stereotypy a nespravedlnosti jsou tak hluboko zakořeněny, že jako čtenář nevidím moc naději, že se to kdy změní. Hrdinové zabíjí Amazonky, čili ženy, které neodpovídají tradičním představám o ženách (častý argument misogynních násilníků, že "tohle pro ně není žena"). Hrdinky v mýtech jsou znásilňované a ještě za to potrestané, zde se autorka zabývá hnutím #metoo. Kapitola o Dianě, která se mstí, byla naopak spíše pozitivní. A jak název napovídá, Antigone je zde zmíněna jako ta, která se postaví na odpor. Dále se kniha zabývá i stereotypem krásy a dietním businessem. Pro mě byla kniha velmi přínosná, jak feministickým pohledem na řecké mýty, na kterých jsem vyrostla a vždy jsem je měla ráda, tak i odkazem na různá moderní díla, která se jimi inspirují. Autorka cituje hodně z Ovidiových proměn, a zmiňuje často jiné verze mýtů (ne tak příznivé pro mužské hrdiny), než jsem je znala z dětství. Další důvod se zase začíst. Mýty můžeme číst různě. Pokud bohové a hrdinové představují spíše nějaké přírodní děje, tak i násilí nevyznívá tak krutě, je to síla přírody. Pokud se podíváme z jiného úhlu, jako tato kniha, už žádný hrdina neobstojí. Naštěstí nemáme žádné dogma o tom, jak mýty číst a každý si může najít to svoje. Helen Morales mi každopádně nasadila brouka do hlavy.