Antarktida

Jak zmiňuje čtenářka "tami1" , nejedná se o cestopis. Je to o vůli a velkém odhodlání Mika Horna přejet Antarktidu přes pól v rekordním času. Opravdu ho žene jen silná vůle přes všechny omrzliny a jiné nezdary. Už jen rok se dostával ze všech neduch a velkém zhubnutí.

Anonce je podle mě dost zavádějící, tohle není cestopis. O Antarktidě se toho kromě teploty a větru nedozvíte mnoho, zato se ponoříte do myšlenek a pocitů Mike Horna a spolu sním budete překonávat nepřekonatelné. Ano je to sobec a občas jde přes mrtvoly, ale kdo z dobrodruhů, kteří něco dokázali, nebyl sobec a hlavně blázen. Na své cestě dennodenně riskuje život a zdraví, ke konci už bojuje jen ze setrvačnosti. Jeho vůle je obdivuhodná.

[audiokniha] Je to asi hlavně tím, že i ze stylu četby Luboše Ondráčka je znát Mikeho nadšení z překonávání sama sebe a Antarktidy. Stejně tak ze stylu psaní stříká adrenalin, nadšení, odhodlání a až trochu chorobně pevná vůle. Vlastně jsem dobře polovinu příběhu sotva trochu tušila o čem je řeč, ale přesto mě to vlastně bavilo a vydržela jsem to až do konce. Kniha není nejen o Antarktidě, ale ani o čemkoli jiném než o nadšení autora z vlastních schopností (joo a schopností přátel, a vděčnosti, to ano). Pár fajn myšlenek mě tam zaujalo protože jsem asi lidsky přesně opačný typ člověka než Mike, ale na plný počet je to všechno žalostně málo. Jo a děcka - příklad si z něho úplně moc neberte, životní nadšení a energii investuje do vyšších cílů :o) P.S. Ovšem pravda je i to, že "život je dlouhý, když kráčíme jen po značených cestách" a maminky jsou ve svých modlitbách blízko andělů :o) to je zcela jistě taky pravda! Za poslech to jistě stálo! 3/3