Anno Dracula

Anno Dracula důmyslným způsobem kombinuje prvky alternativní historie, detektivky, steampunku a hororu. Stavba zápletky bohužel příliš neohromí originalitou, přes spoustu řečnických kudrlinek je základ prostý - je tu vrah a ten musí být zastaven. Nic víc, nic míň, pomineme-li nějaké to spiknutí v pozadí, jehož role ovšem není (zcela) nezbytná. Kim Newman však obdivuhodným způsobem zvládl vykreslení alternativní viktoriánské doby, kdy častokrát mrazí víc z reálného chování postav, než z přímočarých krvavých scén. Příběh je tak především o propracované atmosféře a bravurně zakomponovaných detailech odkazujících na mnohé skutečné i fiktivní postavy či události. Těžko budete hledat dobového hrdinu, který v románu NENÍ. Vytříbený vkus autora dělá ze čtení famózní požitek, kdy si užíváte každičkého odkazu. Připočteme-li obsáhlé dodatky obsahující například alternativní konec nebo ukázky z filmového scénáře, stává se z knihy fyzický důkaz toho, že i „braková“ literatura se dá dělat na úrovni.

Anno Dracula je zatraceně propracovaný kousek s upíry ze staré školy. (A při slovech upíři ze staré školy moje maličkost vydává zvuky jako "jupíííjupíííjouíííí" - a jsem zcela normální, příčetná, mladá dívka, prosím. :D) Je to šílená směsice, autor místy působil až dojmem, že si udělal výzkum na slavné historické postavy britských (a jiných) dějin a vše do svého příběhu naházel, a zároveň to udělal tak, že je to zatraceně úžasné. A dává to smysl. Drákulovský prvek. Místy mi to připadalo až trochu naivní, ale stejně pořád skvělé. Jack Rozparovač se tam objeví taky. Muhehe. Všechny ty kulturní a literární narážky (přičemž jsem si jistá, že jsem i tak polovinu nepostřehla a ta s děsivě zklamaným zvukem nadsvětelnou rychlostí nezaznamenána minula mou osobu), postavy jako takové a jejich charaktery, vystihnutí atmosféry Londýna devatenáctého století... A celkově, zasazení těch detailů do příběhu, spojitost mezi tím vším, fascinovalo mě to. Upíři. Jako bestie. Jako vládci a jako nejnižší společenská třída, prostě jako lidé. Co-kdyby s královnou Viktorií a hrabětem Drákulou a říší, na kterou se upíři přisáli dychtivěji než pijavice. Ehm. Chápete, že jop? :D Psaní mělo jiskru, kulisám nemůžu nic vytknout a pozadí ode mě prostě dostává 5*. Děj byl dobrý, nijak extra komplikovaný a detektivka to ve své podstatě nebyla, ale četlo se to samo. Není to dokonalé, ale mně to sedlo. A k tomu ta překvapivá část knihy na konci, kde byly dodatky, alternativní konec, scénář a to vše? Zatraceně se mi to líbilo a určitě by mi nevadilo, kdyby takové překvapení bylo i v jiných knihách. .))