Anna O.

Přiznávám, že jsem se poctivě snažila pročíst podivným příběhem spící Anny a přiznávám, že se mi to vůbec nedařilo. Zmatečné, nepřehledné, zbytečně natahované a jak píše níže Awča a Dela111, překombinované a ve své podstatě nesmyslné... Anna O je další z marketingových produktů, kterému jsem zkusila dát šanci. Tentokrát to nevyšlo...

Původně jsem nechtěla ztrácet čas komentářem tohoto dílka, ale když vidím ty oslavné PR články, tak svůj názor vyjádřím. Autor psal proslovy a texty v tiskovém oddělení Westminsterského paláce, takže má bohatou slovní zásobu a určité literární nadání, ale pro psaní detektivek či thrillerů tohle nestačí. Je potřeba příběh, který je aspoň trochu reálný, děj má spád a snad nejdůležitější je, aby rozuzlení dávalo smysl. Tady autor slyšel něco o syndromu rezignace a rozhodl se napsat knihu s originálním námětem, ale děj nevymyslel dobře, je to překombinované a příběh, místo aby měl určitou lehkost, je násilně splácaný. To, že zápletka je postavená na nesmyslu (syndrom rezignace sice existuje, ale týká se jiných situací), by mně ani tak nevadilo, problém je, že celý thriller je neskutečná nuda. Závěr už nudný není, ale je překombinovaný, autor dělá postupně pachatele z kdekoho. Když je konečně vyjasněná celá zápletka (a vůbec není jednoduché vše pochopit), je vidět, že celý děj byl neuvěřitelný a divně vykonstruovaný a to je největší problém tohoto thrilleru. Působí celkově jako slátanina, už dlouho jsem nečetla něco tak zbytečně domotaného. 1,5*