Anna a Anička

Laskavá kniha o stárnutí, přirozených fyzických změnách, které se s člověkem s přibývajícími léty dějí, ale hlavně o vztahu ke stárnoucímu člověku. Babička přestože nemohoucí není nikomu na obtíž, pečují o ni s láskou. „Maminka babičku na posteli posadila a pomáhala jí s jídlem. „Krmíš babičku jako mě, když jsem byla miminko!“ smála se Anička. „Když byl tatínek malý kluk, tak se o něj babička starala. Tak teď zas pomáháme my babičce, to je docela spravedlivé, ne?“ odpověděla maminka a pohladila babičku po ruce.“ (s. 22) … to mě dojalo. A i když možná nechceme, tak jednou naše životní cesta skončí... Dcera často říká, že nechce, abychom umřeli... V knize Anna a Anička je hezky ukázáno, jak se může dítě se ztrátou milovaného člověka, jakým babička bývá, vyrovnat. Sama jsem při čtení zavzpomínala na moji prababičku, na kterou mám pár vzpomínek. Moc dobře si vzpomínám, jak jsme měli všichni prababičku rádi, i když nemohla chodit (také s námi bydlela).

Krásná kniha. Citlivé propojení textu s ilustracemi, textu tak akorát pro nejmenší děti. Navíc je tu velká shoda s naší rodinou, která z toho dělá "tak trochu naši" knihu. Naše Anička se také jmenuje po své babičce, mamince svého tatínka :-)