Znovu se vracím k peru Romana Horňáka, tentokrát se silným tématem skrytým pod názvem knihy Anjelik. Upřímně, tuto knihu jsem četla na několik večerů. Jako žena, matka, milující člověk, je pro mě nepředstavitelný svět pedofilie. Jenže tuto zvrácenost nelze vygumovat, je tady, a mezi lidmi, od kterých bychom to rozhodně nečekali. A už proto je dobré o této problematice mluvit. Psát. Roman je skutečně slovenský Cris Carter. Je to v pořadí moje třetí kniha od něj a pokaždé šlo o velmi silný příběh. Aby ne-pracoval na kriminálce, takže to prožijete... jako z první řady. Natálku ze školy odvede cizí muž. Poslední, kdo ji viděl, byla spolužačka. Boj s časem začíná. Znovu nastupuje známý vyšetřovací tým. Do poslední chvíle jsem netušila, kdo je onen zločinec. O to mi víc spadla brada, když byla tato informace zveřejněna. Zdánlivě slušná osoba, s manželkou, dětmi. Člověk, k jakému prosíme, aby nás vzal... I já obdivuji Natálčiny rodiče a přeji v životě jen sílu, štěstí a hodně lásky. Holčička naštěstí přežila. Šrámy si musí nést do konce života. Příběh je o to silnější tím, že je inspirován skutečností. Roman na konci psal, že ten-já vůbec nevím, jak slušně takový monstrum definovat-fakt to byl sráč-skočil z baráku. Přežil. Na Slovensku by si odseděl pár let v psychiatrické léčebně. Já bych u takových případů dala moc rodičům. Pověsit za koule do průvanu a zlynčovat do smrti. Pardon, za tak silná slova. Jenže až sáhne taková bytost na Vaše dítě... Romane, skvělá práce. Miluju Vaši tvorbu, pište, makejte, jsem Vaše věrná čtenářka!

Bolo to kruté, až mi ❤ trhalo :-( O D P O R Ú Č A M výborne napísaná detektívka ;-)