Anička a básnička

Toto je moje oblíbená kniha z dětství. Krásný milý text, velmi čtivý a líbivý. Pro malé čtenáře je to jako stvořené, ale ocení to i menší děti, kterým příběh přečtou rodiče. Zároveň je to doplněné o překrásné ilustrace paní Zmatlíkové, která v mnoha knihách provázela mé dětství.

Poprvé jsem tuhle knihu četla klukům, když byli malí a při vánočním úklidu jsem na ni narazila a počkala si, až ji jakoby náhodou , najdou vnučky, z nichž jedna právě začíná louskat své první knížky . Už po chvilce , kdy po jejím příchodu jsem zaslechla z pokojíčku- júúú babi, my tady máme novou knížku??? a s krásnými obrázky. Venku byl dnes odpoledne sychravý, ocelově šedý a studený leden a tak jsme honem i s dědou uvařili oběd, blesově uklidili v kuchyni a pak s bylinkovým čajem s zbytkem cukroví zalezli do obyváku k topení, kde jsme se s vnučkou střídali u čtení a prožili s touto knihou velmi příjemné odpoledne. K večeru jsme si dali soutěž, do vymyslí svoji vlastní , nejkrásnější básničku - no a bylo po poezii nedělního odpoledne, neboť děda přišel s básničkou sobě vlastní- Babičko papričko, přines mi pivečko- a to že tohle budou zítra holky říkat ve škole a ve školce , na to můžu vzít jed - a děda si pro holky zítra hezky půjde, jen ať si ve školce a ve družině vychutná svoji minutu básnické slávy.