Ani trochu modré krve

Další detektivka z Klášterce o tom, že zoufalý člověk dělá zoufalé věci. Vražda se odehraje na zámku v době natáčení vánoční pohádky a malíř Ctirad Karafiát opět přispěje k odhalení vraha. Knížka, kterou přečtete na jeden zátah.

Čtu detektivní řadu zabývající se případy klášterecké kriminálky od začátku, pěkně díl po dílu. Tento s názvem Ani trochu modré krve byl v pořadí již patnáctý. Za těch deset let od vydání dílu prvního jsem si našel ke všem postavám, ať už z řad policistů, nebo všem z rodiny výtvarníka Ctirada Karafiáta, blízký vztah a na každý jejich další případ se těším. Ani tentokrát mě příběh nezklamal, i když nerad musím přiznat, že alespoň pro mě patří v celé sérii k těm slabším. Zásahy samozvaného pomocníky Ctirada do vyšetřování už mi přišly trošinku přes čáru a mimo krátké závěrečné kapitoly jsem postrádal i rodinnou a přátelskou sounáležitost protagonistů, která určitě patří k tomu, proč jsou mi tyto knihy pana Kubáta tak blízké. Případ samotný mi taky nepřišel tak propracovaný, jako v jiných dílech a vraha jsem zcela výjimečně odhadl velmi brzy díky zvýrazněné indicii v samých počátcích vyšetřování. Nebojte se, nic neprozradím, abych případným dalším čtenářům nezkazil jejich pocit z odhalení. Přes veškeré uvedené výtky jsem optimistou a věřím, že hned v následujícím díle, který již mám nachystán ke čtení, vrátí autor kvalitu příběhů do těch původních kolejí a já budu sledovat ediční plány nakladatelství MOBA a nedočkavě vyhlížet vydání dalších pokračování.