Angus Young a AC/DC

Trochu jiný úhel pohledu než v Maximálním Rock'n'Rollu a i o malinko slabší. Nicméně pořád informačně i čtivostně na výši.

Sice má první přečtená kniha o této kapele, ale pravdou je, že jsem se dozvěděl vše potřebné. Kniha samotná se věnuje všem členům a skromně přiblíží i užší rodinný okruh, producenty a průběh celé kariéry kapely. Angus má větší prostor pouze v pasážích, kdy se neustále opakují repliky, když předvádí na pódiu umírajícího brouka, že kouří jednu cigaretu za druhou, že miluje čaj a čokoládové mléko. Tohle mne unavovalo, jelikož jsem nabyl dojmu, že vlastně víc zajímavého napsat do knihy ani nejde z toho důvodu, že kapela jede celou dobu monotónní život. Nahrávání alb, následné vyčerpávající turné a pořád dokola. Na soukromý život zbyde málo času a bratři Youngové berou svou práci smrtelně vážně. Autor tak nemá dostatek historek, aby přesvědčil čtenáře o jejich tvrdé povaze na kterou víc než často naráží, ale jen slovy. Takže nějaké šťavnaté extempore se studnou informací nečekejte. Překladatelská práce mohla dopadnout také lépe. Převádět a plantat počet nul z dolarů na koruny jsem překousnul. Jakožto velký fanda kapely The B-52's jsem přimhouřil oko i nad chybně psaným názvem jmenované tlupy. Iritovalo mne však zpackané jméno snad nejznámější rockové publicistky Caroline Coon. Taky nechápu myšlení autora u billboardových umístění. Jednou jedno album označí, že se umístilo na skvělém druhém místě a u jiného alba stejné, či podobné umístění komentuje nepochopitelně slovy:" bohužel až na druhém místě". To samé u prodeje desek, kde šermuje čísly u prodeje milionu nosičů v USA, což bere jako neúspěch oproti jejich nej albu, co to vytáhlo na 20 mega. I když ano, nejmenované tři alba z 80.let mne extra nezaujaly.